Zúčastnil jste se sobotní demonstrace proti zdražování. Jak špatné to je?
Je to srovnatelné s intenzitou inflace z počátku devadesátých let, kdy procházela česká ekonomika transformací. Tehdy se inflace pohybovala také ve dvojciferných hodnotách. Přitom bychom měli být relativně stabilní ekonomikou a nelze se vymlouvat pouze na to, že je na východě válka. Když totiž srovnáme průměrná čísla v Evropské unii, tak inflace v Česku je dvojnásobná. Logicky je tady něco špatně a my tvrdíme, že problémem je pasivní vláda, která nepředložila účinná opatření včas a v dostatečné intenzitě. Je nezbytné přestat se bát tvrdších regulačních kroků a připravení patřičných rozpočtových kompenzací a valorizací pro lidi, protože jestli lidem rostou minimálně mzdy, tak je propad reálných příjmů dvojciferný. A to pro lidi s podprůměrným příjmem znamená automatický propad do chudoby.
To se řešit musí i mimořádnými prostředky. Mám na mysli jak regulační nástroje, které nám umožňuje zákon o cenách, tak i kroky typu mimořádného zdanění zisků velkých energetických firem. To jsou kroky, které lze udělat rychle. Pak jsou samozřejmě opatření dlouhodobějšího charakteru, které sníží naši závislost v oblasti energetiky a navrátí některé podniky do státních rukou. Když je totiž nemáte v rukou, tak je možnost v nich zasahovat samozřejmě menší. A možná právě tady bychom mohli najít ten rozdíl, proč je třeba ve Francii aktuální inflace asi 5,8 procenta a Česko má přes 15 procent.
Má vláda pohrozit energetickým firmám mimořádným zdaněním, pokud nesníží ceny?Anketa
Někteří příznivci pětikoalice namítají, že Petr Fiala vládne teprve krátce, takže ještě nelze očekávat nějaké hmatatelné výsledky. Co vy na to?
Za takovéhle situace se je třeba rozhodovat rychle a důrazně. Sto dnů hájení, a ty už má vláda za sebou, lze uplatnit na kroky, které mají systémový charakter. Například, kdyby se vláda měla začít dohadovat o daňové nebo penzijní reformě. To jsou věci systémové, ty je třeba v klidu prodiskutovat a minimálně mohou být spuštěny až od příštího roku. Ale jestliže na nás padají důsledky války, dobíhají důsledky pandemie, nacházíme se v krizi fungování evropského energetického systému, což narážím na špatně fungující systém nákupu energie na burzách, tak je třeba reagovat rychle. A to vláda nedělá.
Fotogalerie: - Rudí proti Fialovi
Komunisté měli hodně blízko k SSSR a v podstatě i k Ruské federaci. Jak jste smýšlel o ruské invazi na Ukrajinu na začátku roku?
Mé stanovisko bylo velmi kritické a to lze i dohledat. Dodnes si myslím, že Putin udělal obrovskou chybu. Samozřejmě, že své zájmy musí Rusko hájit a dovedu si i představit, že chtěl reagovat na problémy odehrávající se na východě Ukrajiny. Ale toto je jednoznačné flagrantní porušení Charty Organizace spojených národů. Řešení problémů válkou a vpadnutí obrovských vojenských sil na území cizího státu, který je suverénní, místo toho, aby se hledaly jiné nástroje, je špatně. Celý konflikt dnes čítá, odhaduji, sto tisíc mrtvých. Spustil domino obchodní války včetně věcí spojených s dovozem plynu a ropy.
Co si myslíte o několika vlnách sankcí uvalených na Rusko?
Byznys je dvoustranná záležitost. Toho, kdo prodává, a toho, kdo kupuje. V různých komoditách a pro různé země je citlivost na přerušení tohoto byznysu různá. Váha Ruska v obchodní bilanci není tak dramatická, ale s jednou výjimkou. A to jsou právě dovozy plynu a ropy. Když se to dostane do roviny geopolitického střetu, tak je třeba naši závislost řešit, protože Putin se rozhodl tyto komodity použít jako zbraň či nástroj vydíraní. A je logické, že vydíraná strana přemýšlí, jak by se vydírání vyhnula. Problém je, že to nelze vyřešit ze dne na den, takže se hledají diplomatické, obchodní a jiné cesty, jak to ustát. U plynu to může v zemích jako Česko nebo Německo trvat i několik let. Ropu lze alternovat, byť za cenu, že bude drahá. Zdražování v této oblasti bude v každém případě pokračovat.
Čechům bude klesat životní úroveň. Jak moc velký problém je v této situaci fakt, že v Poslanecké sněmovně už není žádná levicová strana?
V dobách, které přinášejí tvrdé sociální dopady, je obrovský problém, že levice v Parlamentu chybí. Levice byla vždy jedním, neříkám jediným, z garantů zodpovědnější sociální politiky. Pochopitelně se musí řešit investiční projekty, systémová opatření, ale první, co bychom nyní měli opravdu vnímat, je, jak drahota dopadá na většinu národa. Minimálně jedna třetina Čechů je v ohrožení a problémy mohou mít až dvě třetiny. Když to vezmu matematicky, tak v Praze je průměrná mzda 45 000 a v republice 40 000 korun. Podprůměr mají dnes dvě třetiny lidí. Když z těch 40 000 korun uberete patnáct procent, tak se napětí prostě musí v rozpočtu domácností projevit. A to někdo musí řešit. Ne plošně, ale cíleně. Žádné milodary a almužny, ale zajistit lidem důstojný život. Když dostanete mzdu, tak máte stíhat druhou, třetí práci? Co všechno má člověk udělat?
Nejde to pominout i za cenu toho, že bude třeba zvolit jinou rozpočtovou filosofii. Zásadnější daňová reforma anebo bude třeba sáhnout na peníze těm, kteří na krizi vydělávají, což jsou obchodní řetězce a energetické společnosti. Tam mohou mimořádně sáhnout na peníze velmi rychle a současná situace je mimořádná. Vláda k tomu musí najít odvahu a vykašlat se na to, že kdysi ideově jako pravice říkala, že trh všechno vyřeší, méně státu, méně daní a občané si s tím poradí. Neporadí. Když se to nebude řešit, tak už nepůjde o volbu mezi levicí a pravicí, ale může nastoupit fašismus.
Jak vlastně dnes slabá KSČM může se situací kromě podobných demonstrací bojovat?
Politické strany jsou také součástí občanské společnosti. Mohou komunikovat s voliči, přenášet jejich názory a tak. Petiční iniciativy jsou k dispozici. Je třeba úzká spolupráce s těmi, kteří to aktivně řeší, například s odbory. Chápeme jejich politickou nezávislost, ale když přijdou s něčím rozumným, nevidím důvod, proč je aktivně nepodpořit. A pokud se kolem odborů bude v září něco dít, tak my nezůstaneme stranou. Máme své experty, kraje mají legislativní iniciativu a tak dále. Možností je řada.
Naznačil jste, že může přijít fašismus. Hovoří se o přídělovém hospodářství, občanských nepokojích a tak dále. Co by reálně mohlo přijít?
Když je občan frustrovaný, tak nehledá řešení s nadhledem, a může kývnout na řešení, která jsou vedená spíše negativními emocemi. Scénáře mohou být různé. Výroba obrazů nepřítele směrem k migrantům, cizincům, sociálně vyloučeným. Těch cílů může být celá řada a v podstatě je to jen o vybíjení vzteku.
A to je podhoubí pro změny, které známe z třicátých let minulého století. Doufám, že v jedenadvacátém století jsme už natolik civilizovaní, že k tomu nemůže dojít. Nejen demokracie, ale i všechny ostatní civilizační jistoty se musí neustále bránit. Znovu a znovu.
Vždyť projekt Evropské unie vznikl na myšlence, že na starém kontinentu zamezí válce...
Evropská integrace byla nadějí na překonání nacionálních řevnivostí. Měla to být platforma, kde se má hledat společná cesta. Praxe ale ukázala, že se to opakovaně nedaří. Migrační krize, energetická krize a tak dále. Unijní špičky se proto budou muset vzpamatovat a začít vnímat, co se vůbec děje kolem. Přestože mají špičky Evropské komise jisté a zlatem vykládané důchody, může po nich zůstat poměrně velké zbořeniště. Integrační snahy EU mají jednu z posledních šancí. Když se to prošvihne, tak může dojít k dezintegraci a to by si nás pak mocenští hráči rozebrali šroubek po šroubku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
