Co říkáte na protesty zemědělců u nás a v zahraničí…

Abych vám pravdu řekl, těm zemědělcům se nedivím, že protestují. Tu jim chtějí vzít zelenou naftu, tak se domáhají spravedlnosti stran hnojiv a pesticidů, tam zase poukazují, že k nim, ale i k nám, proudí obilí bez cel a i bez toho, aby bylo nějak zdravotně sledováno, jinde zase žárlí na to, že v jiných zemích mají větší dotace na zemědělskou výrobu a ještě jinde poukazují na to, že více vyplňují papíry, aby dokázali, že hospodaří dle výmyslů úředníků. Dokonce jsem slyšel, že prý třetina, nebo kolik procent půdy, se nechá čas od času ležet ladem. Pitomost, která nás vrací někam do trojpolního hospodaření, lidí v našich podmínkách byla pětina či dokonce jen desetina toho, co je tady dnes. Jestlipak ten člověk, který tak rozhodl, ví, jak vůbec vzniká půda a co to dá práce, aby dávala užitek? A jak se musí udržovat? Už to, že dnes se neprovádí ve většině hluboká orba a tím pádem myši a hraboši sežerou polovinu úrody, je pro zemědělce katastrofa. Chápu, kdyby bylo nařízeno rozmanité hospodaření s půdou, ne, rozsáhlé pole řepky či pšenice a jinak nic, to by bylo nařízení rozumné. Navíc jsou země, kde se používají pesticidy s rozumem a jinde je to pětkrát více a v zemích mimo EU ani nechci domýšlet.

Dobře, omezme pesticidy, působí na přírodu i člověka nedobře, jednotnou mírou na hektar zemědělské plochy, a ne třeba o 50 procent, jak zase navrhuje jiný úředník, neboť tím rozhodnutím budou poškozeni právě ti, kteří se snaží. Stejně tak s dotacemi. Nejlépe by bylo všude hospodařit bez dotací, ale když už, tak zase stejná porce na hektar pro všechny. A dovoz obilí? Já vím, že to bylo gesto vůči bojující zemi, aby se mohla bránit, ale bylo to gesto vůči našincům velmi kruté a spotřebitelům nemravné. Vztahy by se měly rozhodně narovnat, v tom mají zemědělci pravdu, a já chápu jejich protesty. A místní politici by si měli uvědomit, za koho mluví. Zda za ty, kteří je zvolili, nebo za ty, jimž se chtějí zalíbit. Sám posuďte, co je správné.

A ještě k těm protestům. Ty naše jsou téměř neviditelné. Ale protesty polských, německých, francouzských, španělských a dalších jsou opravdu mohutné, a jde z nich strach, který asi nepociťují ti, co rozhodují. Je na čase, aby to pochopili i naši zemědělci a významnou měrou podpořili své kolegy z jiných zemí. Takhle to vypadá, že jsou skoro se svým stavem spokojeni a jen jednotlivci se štíří proti nesmyslným nařízením, kontrolám a podobně.