Co říkáte na protesty zemědělců u nás a v zahraničí…

Abych vám pravdu řekl, těm zemědělcům se nedivím, že protestují. Tu jim chtějí vzít zelenou naftu, tak se domáhají spravedlnosti stran hnojiv a pesticidů, tam zase poukazují, že k nim, ale i k nám, proudí obilí bez cel a i bez toho, aby bylo nějak zdravotně sledováno, jinde zase žárlí na to, že v jiných zemích mají větší dotace na zemědělskou výrobu a ještě jinde poukazují na to, že více vyplňují papíry, aby dokázali, že hospodaří dle výmyslů úředníků. Dokonce jsem slyšel, že prý třetina, nebo kolik procent půdy, se nechá čas od času ležet ladem. Pitomost, která nás vrací někam do trojpolního hospodaření, lidí v našich podmínkách byla pětina či dokonce jen desetina toho, co je tady dnes. Jestlipak ten člověk, který tak rozhodl, ví, jak vůbec vzniká půda a co to dá práce, aby dávala užitek? A jak se musí udržovat? Už to, že dnes se neprovádí ve většině hluboká orba a tím pádem myši a hraboši sežerou polovinu úrody, je pro zemědělce katastrofa. Chápu, kdyby bylo nařízeno rozmanité hospodaření s půdou, ne, rozsáhlé pole řepky či pšenice a jinak nic, to by bylo nařízení rozumné. Navíc jsou země, kde se používají pesticidy s rozumem a jinde je to pětkrát více a v zemích mimo EU ani nechci domýšlet.

Dobře, omezme pesticidy, působí na přírodu i člověka nedobře, jednotnou mírou na hektar zemědělské plochy, a ne třeba o 50 procent, jak zase navrhuje jiný úředník, neboť tím rozhodnutím budou poškozeni právě ti, kteří se snaží. Stejně tak s dotacemi. Nejlépe by bylo všude hospodařit bez dotací, ale když už, tak zase stejná porce na hektar pro všechny. A dovoz obilí? Já vím, že to bylo gesto vůči bojující zemi, aby se mohla bránit, ale bylo to gesto vůči našincům velmi kruté a spotřebitelům nemravné. Vztahy by se měly rozhodně narovnat, v tom mají zemědělci pravdu, a já chápu jejich protesty. A místní politici by si měli uvědomit, za koho mluví. Zda za ty, kteří je zvolili, nebo za ty, jimž se chtějí zalíbit. Sám posuďte, co je správné.

A ještě k těm protestům. Ty naše jsou téměř neviditelné. Ale protesty polských, německých, francouzských, španělských a dalších jsou opravdu mohutné, a jde z nich strach, který asi nepociťují ti, co rozhodují. Je na čase, aby to pochopili i naši zemědělci a významnou měrou podpořili své kolegy z jiných zemí. Takhle to vypadá, že jsou skoro se svým stavem spokojeni a jen jednotlivci se štíří proti nesmyslným nařízením, kontrolám a podobně.

Chtěl bych ještě připomenout problém ptačí chřipky. My zde, za velké slávy, vybíjíme drůbež, ale nikdy jsem z našich sdělovacích prostředků neslyšel, jak to řeší v Polsku, Německu, Francii, na Ukrajině a jinde. Vždyť přece ptačí chřipku přenášejí ptáci na tahu a ten tah jde od severu k jihu a od jihu k severu celou Evropou. Prostě, zajímá mě, zdali v těch zemích také vybíjejí své chovy drůbeže. Či, jak to řeší oni.

Pane docente, podívejme se raději někam jinam. Vy jste dlouho pracoval v ochraně přírody a třeba Křivoklátsko jste připravoval k vyhlášení jako chráněnou krajinnou oblast. Jak se díváte na to, že Křivoklátsko a Karlštejnsko by měly být národním parkem?

Asi by to bylo krásné, pane redaktore. Ale podívejme se trochu do historie. Obě oblasti jsou nyní chráněnými krajinnými oblastmi a byly zřízeny v krajině, která je dlouhodobě člověkem obhospodařována a dlouhodobě jsou v této krajině těženy suroviny, které daly vzniknout mnoha krásným stavbám, a jejich těžba podporovala a dosud podporuje rozvoj českého průmyslu - stavebnictví, hutě, doly, železářství. Pravda je, že všechna tato odvětví pomalu odumírají a většinou zbývá jen zemědělství. Na druhou stranu je pravda, že v rámci chráněných krajinných oblastí jsou vyhlášeny zvláště chráněná území s velmi přísným režimem, jako jsou národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. A přírodě se v těchto enklávách daří. Je to i proto, že v okolí se pracuje na polích a těží kámen, neboť tu jde ruku v ruce hospodaření a ochrana přírody. Pravda je, že občas jedna strana zabrblá na druhou, leč vše se vždy v dobré obrátí. Nemyslím si, že by Křivoklátsko a Karlštejnsko potřebovaly statut národního parku. Potřebují, pravda, intenzivní ochranu přírody, ale hlavně respektovanou ochranu přírody, kterou prezentují odborníci. Vždyť, co je to za území, kde je chráněna především geologie, a to nemá geologa v řadě svých odborníků. Ano, jsou tu celostátní instituce, které to mohou zajistit, ale dozor, odborný dozor, je v péči ochrany přírody. Tady je potřeba udělat pořádek. Mnohdy nejde o to, zda třeba vyobrazení trilobita je naprosto vědecky správné, jako o to, aby si návštěvník oblasti uvědomil, jak trilobit, jakýkoliv, je nesmírně cenná památka, kterou může popsat zase jen odborník.

A upřímně řečeno, kde by bylo odkryto tolik významných geologických památek a nalezišť, kdyby nebyla ta těžba surovin. I na to se musí myslet.

V této chvíli skutečně nehoruji pro vyhlášení národních parků v dotčených oblastech, jako spíše by bylo lepší prohloubit o ně odbornou péči.

Jen tak mimochodem, jsem velmi rád, že byl vyhlášen Národní Geopark Barrandien a se zájmem sobě vlastním sleduji, jakou bude vyvíjet do budoucna činnost.