S čím si jako lékař lidských duší budete nejvíce spojovat více než dva měsíce trvání nouzového stavu?

Určitě s rozjitřením bazálních pocitů člověka, znejistěním ve vzniklém – vnuceném – provizoriu navozujícím u mnohých pocity ohrožení až paniky. Ta naštěstí u klíčových osob krizového řízení – a to na všech úrovních našeho života – měla i aktivizující a racionalizující vlivy na myšlení, rozhodování. Ukázala silné, ale také, možná pro někoho překvapivě, i slabé stránky naší kultury žití včetně kultury politické. To pozitivní, co tyto týdny a měsíce ukázaly, je, že existuje v lidech vůle po solidaritě, protože ta koneckonců dává pocity sounáležitosti a solidarity.

Na druhé straně ukázala i jisté slabiny naší politické kultury, která je zaplevelena příliš vysokým počtem osob se sociopatickými a někdy psychopatickými osobnostními rysy, pro něž krizové situace vždy jsou živnou půdou pro jejich seberealizační excesy.

Pozoroval jste za této zcela mimořádné situace nějaké dopady na psychiku vašich klientů?

Klienti, s nimiž jsem v těch týdnech sdílel jejich osobní příběhy cestou převážně elektronického mostu, většinou i nadále řešili své osobní strachy, úzkosti, panické ataky, přičemž nejpozitivnější pohledy na to, co se odehrává v rodině, měly převážně děti. Což bylo pro mne velmi příznivé poznání. Nouzový stav se do značné míry stal jakýmsi karikaturním obrazem lidí – mnohdy v dobrém, někdy, když zvýraznil jejich nezdravé osobnostní rysy, jako nepříznivé poznání pro jejich okolí, zvláště těch jejich nejbližších.

V souvislosti s epidemií koronaviru u nás se vyzdvihovala vlna solidarity a péče o potřebné, ale mluvilo se i o hrozbě agresivity spojené s nejrůznějšími omezeními. Odezní zmíněné projevy lidského chování s koncem této mimořádné situace, nebo se mohou tyto a případně jiné důsledky projevovat i v budoucnu?

Nemám pražádné kompetence, kromě životních, profesních znalostí, zkušeností, abych mohl formulovat nějaké prognózy. Jisté je, že tento zásah do stereotypie a bezpečí našeho žití, s nejbližšími týdny a měsíci zcela nezmizí. Stane se naší společnou zkušeností, s níž se do budoucna budeme muset, ať se nám to líbí, či nikoli, vypořádávat. To nejsložitější vyrovnávání nás bude čekat v oblasti společně dosud proklamovaných a v nemalé míře zažitých hodnot života.

Pokud jde o užší psychologický pohled, předpokládám nárůst úzkostnosti u predisponovaných jedinců, stejně jako psychosomatických potíží. V oblasti sociálně patologických jevů pak jejich, pravděpodobně dočasný, mírný nárůst, ať už ve skutcích závadového, škodního jednání jejich nositelů, tak u osob se sociopatickými, případně psychopatickými sklony.