Prezident Miloš Zeman nebude ani letos veřejně slavit 17. listopad. Zapálí svíčku doma a bude vzpomínat. V médiích připomenul, že věnce a kytice od něj a premiéra skončily loni v koši, a také zopakoval, že na Národní třídě nešlo o „krvavou řež“ nebo „nestandardní masakr“. Je v pořádku, že Zeman veřejně nevystoupí, ani když si připomínáme 30. výročí od sametu?

Pamatuji si, že Babiš šel loni položit věnec někdy v noci, aby ho nikdo neviděl. Zeman pro jistotu nejde vůbec nikam. Možná si oba uvědomují, že tehdejší hodnoty a touhy po svobodné, demokratické a prosperující společnosti tito představitelé dnes nenaplňují. Ostatně když prezident přijal v Lánech komunisty zrovna v den výročí sovětské okupace, o tom rovněž svědčí. Takže taková sebereflexe může být sice pozitivní, nicméně u funkce prezidenta by měla být taková nepsaná povinnost, že zásadní státní svátky a významné dny naší historie bude veřejně připomínat.

Před volbami sliboval, že bude prezidentem všech občanů, a ne jen těch, kterým se z nějaké zvrácené nostalgie stýská po vládě jedné strany, cenzuře, politických procesech, justičních vraždách, zavřených hranicích a frontách na toaletní papír. Bohužel dnes už víme, že Zemanovy sliby nejde brát vážně. A je to škoda, protože to stahuje ke dnu celou politickou kulturu u nás, nejen jeho pověst. Chápu, že při svém chatrném zdraví omezil zahraniční cesty, ale položit věnec snad není až taková fyzická námaha, a pokud nezvládne ani tohle, tak je to opravdu politováníhodné.

Milion chvilek slibuje obří demonstrace, ale trestní stíhání Andreje Babiše nyní nejspíše padlo. Bude to tedy méně masivní, nebo už jsou lidé na Zemana a Babiše tak naštvaní, že přijdou tak jako tak? Hrozí podle vás třeba, že se objeví i zcela nový skandál?

Já jsem se tedy osobně těch demonstrací neúčastnil, ale pokud si dobře pamatuji, tak hlavním motem bylo volání po nezávislé justici a odpor vůči jmenování Marie Benešové do křesla ministryně spravedlnosti. Lze tedy konstatovat, že požadavky vyslyšeny nebyly, a tak předpokládám, že lidé půjdou do ulic zase. Ono celé Čapí hnízdo je zástupný problém a je velká chyba opozice, že se k němu tak upínala. Na Babišovi není nejhorší to, že kdysi před deseti lety čaroval s firmami, aby dostal z veřejných peněz 50 milionů na svou soukromou zoologickou zahradu, nebo to, že se vyhýbal placení daní, ale vůbec to, jak se stal tím, kým je. Je to příběh kariérního komunisty a estébáka, který po revoluci převlékl kabát, aby v divoké privatizaci urval, co se dalo.

Celý proces, jakým se zmocnil Agrofertu, je typický pro tehdejší mafiány, jako byli Krejčíř, Pitr či Kožený. Nejde mu však upřít jisté predátorské kvality, kdy pohlcoval své obchodní partnery i konkurenty, aby jeho firma nabyla tak obřích rozměrů, a dotáhl to na druhého nejbohatšího Čecha, resp. nejbohatšího Slováka v naší republice. Jenže člověk by čekal, že se s tím třeba spokojí a bude si užívat života a svých dětí. Jenže kdo hrabe celý život, asi jen tak nepřestane a o jeho otcovských kvalitách už dnes víme taky dost, ne-li až příliš.