Premiér Petr Fiala řekl o pondělní stávce učitelů a průmyslových zaměstnanců, že je bezdůvodná a nezodpovědná. Vy vidíte důvody, proč proti této vládě stávkovat?

Ano, těch důvodů je prakticky už nyní nekonečná řada.

Hnutí SPD i já osobně jsme opakovaně jasně podpořili oprávněné požadavky občanů protestujících proti asociální politice vlády Petra Fialy.

Speciální pozornost jsme věnovali zejména stávce pracovníků ve školství, kde je situace vinou vlády mimořádně špatná a hrozí zde významné zhoršení kvality vzdělávání, což je pro nás nepřijatelné. Přitom tato vláda bezostyšně a pokrytecky označuje školství a vzdělávání jako svoji prioritu.

Je naprosto evidentní, že působení vlády Petra Fialy vede k neustálému zhoršování ekonomické a sociální situace v naší zemi a k historicky nebývalému propadu životní úrovně našich občanů – zejména těch,
kteří poctivě pracují, ale i důchodců a zdravotně postižených.

Vláda je zcela nekompetentní, chová se arogantně a nevede skutečný sociální dialog.

Dramaticky rostou ceny energií a v příštím roce se situace ještě výrazně zhorší. Zdravotnictví je v rozvratu, hrozí omezení poskytování lékařské péče, dlouhodobě je zde nedostatek mnoha základních léků. Dva roky nepřetržitě klesají reálné mzdy, spotřeba domácností a maloobchodní tržby. Klesá objem průmyslové výroby i hospodářský výkon vyjádřený hrubým domácím produktem. Ve všech těchto ukazatelích jsme nejhorší z evropských zemí.

A za tohoto stavu vláda bezhlavě zvyšuje daně a odvody všem českým občanům i firmám, plánuje zvyšovat věk odchodu do důchodu a snížení reálných důchodů budoucím seniorům.

Je to šílené.

Při debatách kolem stávky byly pro mnohé největším šokem informace o výši platů nepedagogických pracovníků ve školství, pohybující se na úrovni minimální mzdy nebo dokonce i pod ní. Do toho se vložil místopředseda TOP 09 pan Havel, když několik dní před stávkou zveřejnil svůj blog o tom, jak se ve školních jídelnách vaří hnusně. Co dělat, aby se dokázalo nějak účinně pomoci právě těmto skupinám s úplně nejnižšími příjmy?

Je nutné učinit rychle celou řadu kroků.

Za prvé, pravidelně zvyšovat minimální mzdu, alespoň někde v pásmu mezi mírou růstu inflace a hodnotou růstu průměrné mzdy. Ve výši minimální mzdy jsme na chvostu Evropy, což je ostuda. Za jakoukoli poctivou práci na plný úvazek musí být zaměstnanec důstojně zaplacen, aby ze mzdy mohl vyžít a uživit rodinu bez závislosti na sociálních dávkách.

Dále je nezbytné zvyšovat i tzv. zaručené mzdy, tedy nejnižší přípustné mzdy pro jednotlivé kategorie prací. To Fialova vláda vloni neudělala a je to i jedna z příčin ostudně nízkých mezd v mnoha profesích, včetně nepedagogických pracovníků ve školství.

Za mě by bylo nejlepší, aby výše minimální mzdy a zaručených mezd nebyly závislé na libovůli vlád, ale aby byly předvídatelné, zakotvené v zákoně a navázané na vývoj průměrné mzdy či inflace.

Namístě by byla i systémová změna financování školství, kde panuje značná nerovnováha napříč regiony, kdy jsou přirozeně diskriminování pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci škol z chudších oblastí. resp. z chudších obcí, které jsou zřizovateli základních a mateřských škol. Obdobně to platí i v případě krajů, které zřizují a spolufinancují střední školy.

Zde musí jednoznačně převzít rozhodující roli a zodpovědnost stát, protože školství a vzdělávání jsou veřejnou službou prvořadého celostátního strategického významu.