Pane Žitný, debatu o našich prezidentských volbách ovládla minulost dvou kandidátů: Andrej Babiš a Petr Pavel. Druhý jmenovaný byl od roku 89 frekventantem kurzu Zpravodajské správy GŠ ČSLA. On sám tvrdí, že šlo jen o doplněk jeho kariéry výsadkáře. Jak to posuzovat?

Skutečnost, že ve volební kampani jsou dva ze tří favoritů kandidáti s vazbami na někdejší komunistické struktury, jeden v armádě a druhý v zahraničním obchodu, zní fakticky jako zpráva o stavu země. Minulost z období před listopadem 1989, jak vidět, je stále zde, má se čile k světu, činí si nároky na řízení státu, cítí se být dostatečně kvalifikovaná pro tuto roli a značná část voličů jim dává k tomu mandát. To nelze nevidět. Tři dekády nestačí na zásadní výměnu generací, každý volič se při svém rozhodování někam dívá, jeden víc dozadu do minulosti, jiný méně, to podle věku a zkušeností. A zkušenost, jak víme, je nepřenosná. Navíc každý má tendenci neotvírat skříň s kostlivci, kteří se mu v ní za dlouhá léta nashromáždili. A když už mu ji někdo otevře, je snaha tyto přízraky skrýt pochopitelná.

Problém ovšem nemusí být samotná existence kostlivce, leč schopnost jej správně číst v dobovém kontextu. A ten nedokáže dešifrovat každý, zejména ne ten, kdo tu dobu nežil, nemá znalosti z daného prostředí a vůbec z konkrétních případů. Lidově řečeno, nechodil v jeho botách, nic o tom člověku tedy neví. Proto si mnozí pomáhají paušálními šablonami, mechanickým citováním dobových předpisů a aplikují to jako technický kreslič na každý individuální papír. Generál Petr Pavel byl před listopadem 1989 frekventantem kurzu vojenské zpravodajské služby genštábu, tedy rozvědky, dle pana Pavla to měl být jen nezbytný doplněk k budoucí roli výsadkáře. Jeho kritici trvají na tom, ze byl připravován pro roli špiona. Ani jedna z verzí není vyloučena, až další vývoj by ukázal, co by z toho vzešlo.

Jenže je zde jeden moment. V roce 1988, kdy měl onen kurz probíhat, bylo každému gramotnému obyvateli Československa a mladému důstojníkovi armády patrně rovněž jasné, že starý režim končí a že jeho pád je otázkou krátkého času. Snižování napětí mezi USA a SSSR v otázkách jaderných zbraní i lidských práv, počínaje summitem Reagan - Gorbačov v Reykjavíku v říjnu 1986 a hned poté návštěvou Gorbačova v Československu v dubnu 1987, nemohl inteligentní mladý voják nevidět a nepřemýšlet nad vlastní budoucností ve vztahu k dynamice tehdejších událostí. Snad to bral jen jako řemeslo, jež je tam i zde stejné a ideologie je harampádí, které profesionál zahodí při první příležitosti? Snad ano, dobové ptydepe komunistického systému nám žádnou odpověď k tomu nenabízí.

Generál se hájí, že coby NGŠ AČR a později předseda Vojenského výboru NATO byl prověřován. Historik Petr Blažek však uvádí, že Pavel byl prověřován českým NBÚ pod vedením Tomáše Kadlece, který je toho času ve vězení. Je Pavlova argumentace validní?

V prostředí utajovaných skutečností, jež souvisejí s bezpečností státu, je zapovězeno pokoušet se nahlížet pod tuto pokličku zvenčí. Argument, že generál Pavel získal bezpečnostní prověrku v době, kdy NBÚ řídil Tomáš Kadlec, jenž nyní sedí, nejen že není validní, nýbrž i zákeřně falešný a nebezpečně paušalizující. To by v tomto bolševickém duchu znamenalo, že všechny prověrky z té doby byly lživé. To je ale způsob myšlení jak ze staré doby.