Témata byla: vliv obchodní politiky EU na českou ekonomiku, jak může EU pomoci podnikání a zamyšlení nad budoucností EU a ČR v ní. Akci uspořádali mladí Plzeňáci v rámci projektu Mýty a fakta. Jak dodali organizátoři v úvodu akce, chtějí se zaměřit „…na naše dvě cílové skupiny, které jsou nejohroženější – nejmladší lidé, kteří nemají tolik zkušeností, a senioři, kteří nejsou schopni se tak dobře orientovat ve změti všech možných informací.

Unie jedná i za nás – palec nahoru!

Niedermayer na začátku uvedl, že společný trh je alfou a omegou naší země.  „Vyjednání obchodních dohod čelí dvěma faktickým problémům. Jednak je to velmi složitá a odborná práce. Jakkoliv jsme donedávna věřili, že žijeme v kooperativním světě, kde si vzájemně snažíme pomáhat a hledat vzájemně přijatelná řešení, přece jen v obchodě platí, že větší je prostě větší. Když bude obchodní dohodu vyjednávat ekonomická supervelmoc s malou zemí, výsledek bude velmi dobře pochopitelný, tedy kdo je tu pánem. Česká republika by neměla administrativní a odborné kapacity na to, aby vyjednávala s velkými subjekty, a kdyby vyjednávala, tak to, co by byla schopna vyjednat, by odpovídalo naší relativní ekonomické síle.“

„Je-li EU jednou ze dvou ekonomických supervelmocí, do jednání o obchodní dohodě třeba s Jižní Koreou, Japonskem, Austrálií vstupuje v úplně jiné situaci, než kdyby tam vstupovalo samostatně Rakousko, nebo dokonce Německo. EU svému partnerovi nabízí přístup na trh, který má řádově 500  milionů velmi bohatých lidí. V tom je přidaná hodnota. Je na naší schopnosti, abychom do obchodních dohod, které z našeho pověření vyjednává Evropská komise, dostali to, co je pro nás nejdůležitější,“ horoval – jak jinak – pro Unii bývalý šéf ČNB.

Trump – příklad pro psychiatra(?)

Kovanda pak uvedl: „Hrozí obchodní válka mezi USA a EU. Donald Trump má čas do poloviny listopadu, aby se rozhodl, zda uvalí dodatečná cla na německá a evropská auta, autodílny, a může uvalit samozřejmě i další cla. Nyní se často spekuluje o tom, že uvalí clo na francouzské víno, dokonce stoprocentní, jakožto odplatu za digitální daň, kterou Francie retroaktivně uvedla od 1. ledna letošního roku. Možná odplata Paříž jistě nemine, protože tuto daň nyní prošetřuje americká administrativa, a pokud prohlásí, že je vůči americkým firmám diskriminační, protože tato daň míří především na Facebook a Google, pak lze očekávat odvetu,“ konstatoval ekonom.

„Nejsem psychiatr a nevidím do hlavy Donalda Trumpa. Ono je to někdy tak,  co ve svých tweetech píše, že v úterní večer napíše něco a ve středu to popře. Například o čínském prezidentovi jednou uvede, že je to nepřítel Spojených států, a druhý den jej vychválí do nebes, jaký je to skvělý lídr čínského lidu. Jako ekonom nemohu posoudit, jak bude Donald Trump uvažovat, a je to oříšek obecně. Když se podíváme, jakým způsobem narůstá nejistota, tak jsme nyní v době na maximu za posledních několik desítek let. Takže nejistota ve světové hospodářské politice je vyšší, než byla po 11. září, během asijské krize koncem devadesátých let, a dokonce i po pádu banky Morgan Brothers  v roce 2008 a následné globální finanční krize. Dokonce i vyšší než během evropské dluhové krize, kdy se skloňoval grexit, Řecko a jeho možné vystoupení z eurozóny. Imigrační krize, to všechno bylo procházkou růžovou zahradou proti tomu, jaká je nejistota nyní,“ konstatoval Kovanda.

Čínský drak dráždí svět

„A samozřejmě klíčovým činitelem této nejistoty je americký prezident a je velice těžké odhadovat jeho vlastní kroky. Jsme součástí velkého trhu, nedoceňujeme to. Celý trh EU nese srovnání pouze s Čínou a USA v globálním pohledu. Vidíme, kolik úsilí stojí české firmy a českého prezidenta, aby Čína s námi obchodovala. Musíme tam létat dvakrát do roka, podnikat cesty na nejvyšší úrovni, a stejně když se podíváme na čísla, v jakém poměru jsou exporty do Číny a EU, tak do Číny exportujeme asi tak 1,6 procenta toho co do Evropské unie. To je absolutně nesrovnatelné,“ uvedl ekonom a někteří z mladých přítomných při hodnocení hlavy státu obrátili oči v sloup.

Čína je podle Kovandy velkou výzvou pro Západ. „Nemyslím si, že to, co činí USA, je úplně špatně z hlediska strategického. Je třeba nastavit vůči Číně větší asertivní politiku, než třeba nastavil Barrack Obama. Ten byl vůči ní poměrně krotký. Ale taktika, strategické snahy, nedopustit, aby Čína předběhla USA a Západ obecně, tak taktika, kterou zvolily Spojené státy, není ideální. Měly zvolit třeba koordinovaný nátlak na Čínu, kde by byly součástí nejen USA, EU, ale i některé asijské ekonomiky, třeba Indie. To jsou všechno země, které mohou tratit nástupem Číny, a kdyby se vytvořila určitá aliance, tak by postup vůči Číně byl mnohem účinnější než celní přestřelky,“ doporučil světu Kovanda.

Obchod nezná slitování

Březina nejdříve prohodil k ekonomovi, že je „... každý večer u nás v obýváku. Co zprávy, to pan doktor Kovanda…,“ konstatoval vystupování hosta v médiích zakladatel společnosti BEST.
A pak to začalo: „Myslím, že to, co bude, neví nikdo a všichni jsou zvědaví. Co tu zaznělo, není tak úplná pravda. Já si nepamatuji žádnou obchodní politiku EU. Dokonce si ani neumím představit, že by nějakou politiku měla mít. EU není protiváhou proti USA ani Jižní Koreji. Už to kdysi řekl Kisinger a opakovali to další, že neví, komu v té EU zavolat. Ví, že existuje Helmut Kohl, Angela Merkelová. Dříve Mitterand, nyní Emmanuel, a těm se dá zavolat. Ale koho volat z té Evropy?“ položil řečnickou otázku podnikatel.

Obchod je podle Březiny přetlačování, „… ať se to líbí, nebo ne. Když proti sobě sedí obchodní partneři, vždy chce ten jeden přetlačit toho druhého. V ojedinělých případech ti osvícenci udělají  ‚winn winn‘, aby jej v zápětí zrušili a podrazili a měli výhodu. Představa, že budeme mít jednotlivý trh, který není Spojenými státy evropskými, a že se budeme všichni milovat a budeme mít všichni prospěch, to je naprosto lichá představa. Moje firma byla v letech 1992 až 1994 čistým exportérem,“ svěřil se přítomným.

„Sto procent našich výrobků šlo do zahraničí, především do Německa. My jsme si tehdy mysleli, že je to kvůli naší nevšední kvalitě a nevšední schopnosti, já byl mladší, a to jsem připisoval tomu úspěchu. Ne! Pravda byla taková, že Němci nás tehdy potřebovali a chtěli. Ve vteřině, kdy zjistili, že už nás nepotřebují a postavili si vlastní fabriky, protože už měli vlastní výrobky, tak velmi krátce a elegantně přes všechny možné dohody, které existovaly,  trh zavřeli. Jednoduchým způsobem. Vydali oficiální dokumenty, které zakazovaly vjezd kamionů starších sedmi let na jejich území. Tehdy u nás jezdily totální plečky. Čili zakázali vjezd náklaďákům z České republiky. A aby to bylo jo v pořádku, kdyby si někdo koupil nový mercedes nebo scanii, tak udělali 54 000 jednorázových vstupenek pro celou Českou republiku přes jejich hranici. Odevzdáte vstupenku a už se tam nepodíváte. Neskutečně tím zdražili dopravu, znevýhodnili blízké dopravce, protože kdo měl papír, jel do Lisabonu, a ne do Karl-Marx-Stadtu, nyní Chemnitz,“ seznámil přítomné s tvrdou realitou Březina. „Západní Evropa umí na rozdíl od nás celá desetiletí a staletí ekonomicky přemýšlet. Každý člověk, který tam je a dobře ví, že když vezme kamion našeho zboží, a je jedno, jestli jsou to tulipány, sýry nebo kedlubny, tak to nevezme. Protože dobře ví, že tím ruší daňovou a následně ekonomickou stabilitu konkrétního regionu.“

Spor o realitu

„Takže my si tu můžeme na něco hrát, ale EU v současném stavu je v rukách silných, kteří rozhodují. My se k tomu vůbec neumíme postavit,“ konstatoval panelista.

Niedermayer to nechtěl nechat jen tak: „Ta historka z roku 1994 je ilustrativní, protože právě proto jsme do té Unie vstoupili, a to teď Němci nemohou udělat.“

Březina opáčil: „Ti to dělají celou dobu!“

„EU nemá společnou zahraniční politiku,“ smutněl europoslanec. „Tady existuje, jen pokud se všechny, do jedné, na něčem shodnou. Za obchodní politiku považuji, že uzavíráme desítky smluv, které usnadňují obchod, protože vytvářejí docela dobrá pravidla a srozumitelné podmínky. Ta první byla, tuším, s Jižní Koreou, vyjednávalo se s Kanadou, s USA, v Asii vyjednáváme spoustu věcí, a to právě není subjektem jednomyslnosti, tam je odpovědnost EU, která pokud se týká obchodní dohody, tak ji vyjedná a případně ji schválí členské země a parlament a v případě investičních dohod, kde to schvalují národní parlamenty.“

Co EU dělá ve vztahu k automobilům: „Když Donald Trump začal hrozit cly, do USA jeli paní Merkelová, pan Macron a nic se nestalo. A když tam jel za Evropskou komisi Juncker, Donald Trump řekl, že to rozhodnutí o hodně dlouhou dobu odloží. Za jiných okolností by ta cla tady už byla, přestože Donaldovi asi neřekli, že na mercedesu je ten efekt hodně sporný, protože vyrábí obrovské množství aut v Americe,“ chválil Niedermayer vedení Unie, seč mu síly stačily.

„Jestli někdo je schopný zabránit tomu, aby se rozpoutala obchodní válka mezi Amerikou a někým, je to Evropská unie. Protože máme ekonomickou sílu, je to obrovský trh a máme to know-how. EU umí dát dohromady velmi rychle seznam položek, na které bychom uvalili cla,“ zdůraznil europoslanec.