Nejaktuálnějším problémem kvůli nákaze novým koronavirem jsou senioři, domovy pro seniory i pečovatelské domy, které se potýkají s chybějícími ochrannými pomůckami. Ukazuje se to jako velký problém, nákaza se teď totiž rozšiřuje v nejrizikovější a nejohroženější skupině. Jak z tohoto pohledu česká vláda situaci – včetně nedostatku ochranných pomůcek v počátku mezi zdravotníky, hasiči i policisty, který trvá částečně dosud – zvládá?

V jádru to jsou dvě věci. Jedna je, že nejenom vláda, ale důležité složky státního aparátu, jako jsou hasiči a policie, se maximálně snaží; samozřejmě každý se může snažit jen tolik, co mu stačí síly a fištrón. Druhá věc je, že vláda nebyla tak předvídavá, jak bychom chtěli, a neudělala si včas inventuru a případně zásobu respirátorů, roušek a ochranných oděvů. Aniž bych chtěl tohle omlouvat, chci poukázat na to, že s podobným problémem se potýkají vlády všech vyspělých zemí. I zemí, které bereme za mnohem vyspělejší, než jsme my, včetně Ameriky, jejíž výrobní kapacity jsou nesrovnatelně větší než naše a nemusela by pomoc dovážet z Číny. Takže jde o celosvětový problém.

A co se týče nákazy, ten virus je velice agresivní, velice nevyzpytatelný a může se dostat i někam, kde jsou ochranné pomůcky na vysoké úrovni. Prostě bych nechtěl vinit nikoho z toho, že nákazu rozšiřuje, nebo jí nezabránil. Může se to stát každému.

Určitě je pravda, že nedostatek je nyní způsoben celosvětově. Přesto nelze určitá pochybení české vlády popírat i vzhledem k tomu, že se novináři už v lednu ptali ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, zda je Česká republika dostatečně zásobena těmito věcmi a odpověď zněla, že ano. Později, než bylo navrhováno, byl také spuštěn Ústřední krizový štáb a tak dále. Je podle vás něco z toho, co jsem vyjmenovala, či mimo to, věcí, za kterou byste vy vládu zkritizoval? Nebo není kritika namístě, protože dělá, co může?

Vláda to určitě podcenila, je to chyba. Jen říkám, tu chybu udělaly všechny vlády, a jak se zdá, ta naše rozhodně není mezi nejhoršími. Spíše vypadá, že se drží mezi těmi nejlepšími, dá-li pánbůh.

Světová zdravotnická organizace dříve sdělila, že nevidí důvod pro nošení roušek při šíření nového koronaviru. V České republice povinnost zakrývání úst a nosu platí jako v jednom z mála států na světě, nově se k němu chce připojit Rakousko či Německo. Koordinátor krizové pomoci Michael Ryan vidí riziko v manipulaci s rouškami. „Nedoporučujeme nošení roušek, pokud člověk není sám nakažen,“ řekl Ryan. Vím, že nejste odborníkem, ale zajímal by mne váš lidský pohled, zda roušky mají smysl a měli by si je Češi ponechat, když už si roušky všichni vyrobili?

To je dobrá otázka. Já na to sám někdy soukromě odpovídám, že to není nutné, ale řeknu dvě podstatné věci. Vy jste citovala, že roušky nemusí nosit člověk, pokud sám není nakažen. Ale jak víme ze stejných zdrojů, které jste citovala, nejméně deset procent lidí nemá žádné příznaky čili nevědí, že jsou nakažení. U těch, u nichž se příznaky projeví, to může trvat týden i čtrnáct dní, aniž by věděli, že jsou nakažení. Z tohoto hlediska logicky vyplývá, že nošení roušky je velice důležitá prevence.

A druhá věc. Určitě vidíte sama na ulici, ona rouška je určitý rituál. Je to něco, co je, řekněme, na jednu stranu ponižující, na druhou stranu lidé jaksi instinktivně cítí, že se k sobě nemají přibližovat. Dokonce se obcházejí obloukem, zabraňuje to sociálním kontaktům. Málokdo má velkou chuť se v rouškách scházet v parku a dělat mejdany, to jsou věci, které byly rozšířeny před zavedením roušek. Čili z toho zdravotního hlediska mohu souhlasit s tím, že ve volné přírodě je do jisté míry směšné, když padesát metrů okolo vás nikdo není a vy máte mít s odpuštěním na hubě hadr, ale ze společenského hlediska jako určitý rituál, který může zabránit šíření viru, to chápu.