Praha je jedním z nejbohatších regionů, máme nízkou nezaměstnanost, na druhé straně je stále hodně lidí, kteří mají hluboko do kapsy, a mnohé drtí exekuce. Jak se vlastně máme?

Ekonomové na to používají jeden dobrý příměr a mám pocit, že již zdomácněl i v obecném jazyce. Když sedíte jednou částí zadku na horké plotně a druhou máte v tekutém dusíku, statisticky vzato je vám v podstatě skvěle. Máme se tedy, řekl bych, jak kdo. Ale většina, možná dokonce drtivá většina, si v posledních čtyřech letech konjunktury výrazně polepšila, to je zcela jisté. Zároveň to vede k důsledku, který známe v podstatě ze všech vyspělých zemí a který poněkud nepřesně nazýváme obvykle rozevíráním nůžek mezi bohatými a chudými. Ve skutečnosti je to rozevírání nůžek daleko složitější. Nejrychleji probíhá mezi nejbohatšími a střední vrstvou. Ale zároveň se rozevírají i nůžky mezi střední vrstvou a těmi méně šťastnými. Distribuce bohatství mezi obyvatelstvo je nerovnoměrná. Samozřejmě ve skutečnosti ani rovnoměrná být nemůže, ale míra oné rozdílné distribuce je skutečně enormní. Což je jeden z důvodů, proč i v časech rychlého hospodářského růstu existují extrémně nespokojené skupiny občanů. Právě situace v zadlužení a v exekucích s tím hodně souvisí, stalo se to skutečně enormním sociálním problémem, který je navíc poměrně složitě strukturovaný.

V jakém smyslu strukturovaný?

Na jedné straně zde máme velkou část dlužníků, jejichž situace není ani zdaleka pouze jejich vina, ale přispěl k ní stát svou předchozí legislativou. A zase platí, že zde můžeme rozlišovat. Máme v exekučních řízeních několik desítek tisíc důchodců, kteří prošli například takovýmto vývojem: na začátku nevinně působící spotřebitelská akce, kde pod nátlakem podepsali kupní smlouvu nesmyslně předraženého zboží na splátky, následovala neschopnost to uhradit, nějaký bankovní úvěr, který pomohl alespoň zmírnit první dluh, ale prohloubil jejich platební problém, ten se pokusili vyřešit nebankovní půjčkou a tak dále.

My musíme objektivně přiznat, že v tom počátku najdeme určitý podíl státu, který nedokázal vytvořit spotřebitelské prostředí dostatečně bránící nejen nekalým, ale v podstatě zločinným praktikám. Stejně jako to nedokázal po dlouhé roky u nebankovních půjček. Podobně jsou dnes zatíženi skutečně nemalými exekucemi lidé, kteří dostali pokutu v tramvaji a nebyli dohledáni nikým, až exekutorem. Můj oblíbený případ je slepý pán, který má na krku několik desítek tisíc dluhu za jízdy načerno tramvají – přitom má tramvaj zdarma. Ale kdosi se před dávnými roky prokázal revizorovi jeho ukradeným občanským průkazem. Samozřejmě je tady skupina lidí, kteří si vědomě žili nad poměry a vytahali z bank a z věřitelů velké peníze.