V Turecku se uskuteční druhé kolo prezidentské volby poprvé od změny ústavy v roce 2017, která zavedla přímou volbu hlavy státu. Jak to vnímáte?

Ti, co očekávali, že dostane Erdogan po čumáku, jsou zklamaní. Erdogan v podstatě volby vyhrál. V parlamentních volbách získali jeho strana plus koaliční partner přes 320 z 600 křesel. I v prvním kole prezidenstkých voleb vyhrál takřka o pět procent a voliči třetího kandidáta, který měl kolem pěti procent, by nejspíš měli rozhodnout ve druhém kole, které bude v neděli. Nicméně třetí kandidát pochází z koaliční strany Erdoganova bloku.

Druhé kolo prezidentských voleb ukazuje, že Recep Erdogan nemá v Turecku tak velkou podporu, nebo ne?

Podle mě je rád, že to tak dopadlo. Kdyby býval vyhrál v prním kole, tak by zase celý svět řval, že to zfalšoval. Když nedopadnou volby tak, jak se chce, tak to vždy takhle bývá. Prostě by měl teoreticky vyhrát. Velmi tvrdě se proti němu postavili Kurdové, což se očekávalo. U nich si to rozházel v Sýrii.

Je to souboj pronárodního a proamerického bloku. A není pravda, že je Erdogan proruský. Na jednu stranu sice bere levný plyn z Ruska, ale drony Bayraktar TB2 prodává Ukrajině. A je třeba říct, že celý jih Turecka je dost závislý na ruských turistech. Pro něj je prostě Turecko na prvním místě.

Nedávno jste se z Turecka vrátil. Co jste tam dělal?

Byl jsem kdysi v pozici ředitele zahraničního zastoupení exportního případu elektrárny zvané Adularya. Jako zástupce generálního dodavatele Vítkovice Power Engineering (VPE), který je dnes v krachu, jsem sedm let seděl v Ankaře. Nicméně je tam stále fiktivní kancelář a vede se tam účetnictví a já jsem u VPE stále zaměstnán na vedlejší pracovní poměr. Mám totiž v Turecku veškerá povolení podepsat tam různé dokumenty. Vede se tam několik soudů v náš prospěch i proti nám. Také žádáme Turecko o daňové vyrovnání, protože tam máme z minula přeplatky daní. Z důvodu, že tam za sebou konečně chceme zavřít dveře, jsem tam jel podepsat protokoly s novým majitelem elektrárny.

Povedlo se ty dveře zavřít?

Byl jsem tam před parlamentními volbami. Přestože to bylo domluvené, tak nakonec ne. V Turecku vládne strach z toho, jak dopadnou volby. Celá ta skvadra příznivců Erdogana závisí na něm. Když se dostane k moci opozice, tak začne všechno prověřovat a zavírat příznivce Erdogana. Kdo si koupil nějaký majetek od státu, není si jím před volbami jistý. A on tu elektrárnu koupil od státu. Politika je s byznysem velmi provázaná.

A navíc, v Turecku se neříkají špatné zprávy, takže mě tam týden drželi. Pořád zítra, zítra, zítra, až jsem musel odjet. To je v turecké povaze. Nechtějí říkat špatné zprávy do očí a člověk s tím musí počítat. Dodnes se nic nepodepsalo.

Pojďmě v kostce vylíčit historii budování elektrárny Yunus Emre, které se přezdívá Adularya...

Začalo to tak, že turecký zákazník jednal tři roky s čínskou firmou na výstavbě uhelné elektrárny, což měla  financovat Čínská lidová banka. Poté, kolem roku 2010, to Číňané odmítli s tím, že je projekt rizikový.

Turecký majitel Taner Nakiboglu z firmy Naksan Holding, který založil právě firmu Adularya, mi sám říkal, že měl licenci, pronajatý důl od státu, ale potřeboval úvěr. Obletěl celý svět, ale nikdo mu nechtěl půjčit. Jediný, kdo na to přistoupil, byla Česká exportní banka (ČEB). Stalo se, když byl ministrem financí Miroslav Kalousek. Postupně jsem se dozvídal proč. Přišel do banky s tím, že mu na to půjčí, ale elektrárnu dodají Češi. Úvěr dostal.

Průmyslník mi potvrdil, že Češi chtěli vysoký úplatek. Turek to byl ochoten dosvědčit, ale pak se dostal do vězení, protože údajně finančně podporoval pokus o vojenský převrat v roce 2016. Sebrali ho přímo z letadla. A stále nevím, co s ním je, protože v teritoriu, kde byl uvězněn, se na začátku letošního roku odehrálo děsivé zemětřesení.

Když mluvíte o úplatku, oznámil jste to?

Ano. V roce 2018 jsem to nahlásil vyšetřovateli z Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ SKPV). Sdělil jsem mu i ochotu zavřeného podnikatele svědčit. Chtěl za to pomoc pro jeho rodinu. Podal jsem také trestní oznámení, které přišlo k rukám vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, načež to bylo předáno Státnímu zastupitelství v Praze 5. Nicméně následně to zmizelo z povrchu zemského.

Co se dělo s elektrárnou dál?

Elektrárna byla dobudována roku 2016. Její první blok je funkční, druhý ještě ne. Nicméně se tam objevil velký problém. V roce 2019 jsem seděl s Andrejem Babišem a Karlem Havlíčkem a přemlouval je, abychom tu elektrárnu dodělali s tím, že na to má kapacity Škoda Praha. Pak se v novinách objevilo, že Babiš chystá cestu do Turecka. Myslel jsem si, že se jede s Erdoganem dohodnout, co s ní dál. Erdogan mu jí chtěl dát s tím, že se dluh škrtne. Plácli si, ale proti se postavila Škoda Praha a ČEZ, který měl elektrárnu provozovat. Bylo to pro ně prý rizikové.

V roce 2022 tedy Turecko prodalo elektrárnu turecké firmě Yildizlar SSS Holding, přesněji její dceřiné společnosti Doruk Madencilik. Nejdříve však museli v Česku vyrovnat dluh u České exportní banky. Pohledávka jim byla prodána za pouhé dvě miliardy korun.

Chodíte po Praze s transparentem, na němž je napsáno: Korupce za 14 milirad korun kryta touto vládou – elektrárna Adularya. Tu částku tedy půjčila tureckému průmyslníkovi Česká exportní banka?

Bylo to zhruba 11,7 miliardy, jenomže nikdo z ní nikdy nesplatil ani korunu. Znamená to, že úroky neustále rostly a rostly až to dorostlo těch čtrnácti miliard. Zmíněnou cifru ale nechce nikdo potvrdit a vše je zahaleno tajemstvím. A je třeba říct, že když to vezmeme jako saldo, tak od těch čtrnácti miliard je třeba odečíst dvě miliardy, které nám zaplatila turecká firma.

Není to tvrzení na transparentu i tak nespravedlivé? Nepřišla k tomu současná vláda jako slepý k houslím?

Máte pravdu, do jisté míry ano. Nicméně na tom průseru se podílejí všechny vlády. Za Nečasovy vlády se to upeklo a všechny následující přehlížely problémy s tím spojené. Za Sobotkovy vlády v roce 2016 se přišlo na to, že je elektrárna neprovozovatelná, protože kotle rakouské firmy Andritz špatně pracovaly. Když se potřetí zopakovala stejná závada na kotlech, tak jsme měli ještě deset měsíců času do konce záruky. Byly v tom dva subjekty. VPE a ČEB, která měla svůj úvěr pojištěn u Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Nikdo ale nenapsal reklamační dopis, nedělo se vůbec nic.

Když záruka prošla, tak si ČEB objednala expertní zprávu u Škody Praha, která měla objasnit, co je na těch kotlech špatně. Konstatovala, že jsou kotle špatně navržené.

Babišova vláda do roku 2021 problém neřešila a cena nefunkční elektrárny klesla na polovinu. A Fialova vláda to zpečetila. Jemu i Stanjurovi jsem dvakrát napsal, neodpověděli. Chtěl jsem jednoho auditora, aby byl případ zmapován a patřiční vedoucí pracovníci pohnáni ke zodpovědnosti. A proto jsem také napsal všem, o kterých si myslím, že by mohli pomoci. Je to ale neprůstřelné.

Také jste nadával na pořad Reportéři ČT, že v reportáži Turecká fata morgána dost věcí zatajili...

Několikrát jsem jim v roce 2021 psal. Nic. Napsal jsem Marku Wollnerovi, že mám problém s jeho podřízenými. Nic. Tak jsem napsal na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) na ně stížnost. Napsali mi, kdy se má stížnost v RRTV bude probírat, ale v den, kdy se to mělo řešit, jsem dostal ráno e-mail od Wollnera, že tu kauzu už někomu přidělil.

Obrátil se na mě reportér Michael Fiala a začali jsme to dělat. Je to složité téma. Nalil jsem do něj všechny rozumy, poslal ho za těmi správnými lidmi. Spoustu věcí ale vystřihli. Když se to dodělávalo, tak už tam Wollner nebyl. Nekopli do žádné vlády, jen udělali trochu blbce z Miloše Zemana a majitele společnosti Vítkovice Holding Jana Světlíka. Pořad na kauzu upozornil, ale proč došlo ke škodě, nesdělil.

V Turecku jste nicméně byl a nyní tam často jezdíte za VPE. Není to všechno tedy i váš šlendrián?

Tak prrr. O špatných kotlech na stavbě hovořilo několik odborníků a všichni jsme na to upozorňovali. Já psal na všechny možné strany, ale ticho po pěšině. Nejvíc škodná nakonec zůstala EGAP.

Nemyslím si. Vždyť tohle všechno zaplatí daňový poplatník a zodpovědní činitelé do vězeňských tepláků stejně nikdo neoblékne...

Řekl jste to přesně! Ale stejně bychom alespoň mohli vědět, kdo za to může.