„Andrej Babiš má tři možnosti, jak svůj střet zájmů řešit. Může rezignovat, může prodat Agrofert, může přestat brát peníze občanů (dotace, veřejné zakázky), Obávám se ale, že kvůli své hamižnosti a snaze získat od daňových poplatníků každou korunu, nebude chtít řešit nic. A Česká republika bude muset vracet miliardy Evropské unii,“ napsala jste na facebooku. Lidi v ČR asi zajímá hlavně ta poslední věc. Opravdu může jít o miliardy?

Jestliže Česká republika k problému hamižnosti Andreje Babiše přistoupí tak, že žádný problém neexistuje, a nebude tedy přijímat žádné kroky k nápravě, tak hrozí zastavení proplácení celých programů. A to jsou miliardy korun. Neumím si představit, že by Evropská komise i nadále vyplácela peníze České republice za situace, kdy si premiér nastavuje podmínky čerpání a zároveň tyto peníze sám čerpá.

Výroky ministryně financí Aleny Schillerové vás vyprovokovaly k napsání otevřeného dopisu paní ministryni. Co jí vytýkáte?

Nepsala jsem otevřený dopis ministryni financí Schillerové, ale ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové, která v případě auditní zprávy, kterou ČR již obdržela, jedná naprosto nekompetentně a nikoli v zájmu občanů země, ale jedná v zájmu premiéra. A to je špatně. Měla by přijít s konkrétními kroky, jak tento problém vyřeší – tzn. jaké peníze již úřad neproplatí, a zároveň, jak bude vymáhat peníze, které už Agrofert neoprávněně získal. A také, jak nastaví metodiku pro vyplácení, kdy je jasné, že svěřenský fond nelze považovat za dostatečný pro oddělení vlastnictví.

Proti Andreji Babišovi se mohutně demonstrovalo celý rok 2019 a jistě se dá něco podobného očekávat v roce letošním. S preferencemi ANO to však nijak nepohnulo. Přičítáte to momentální dobré ekonomické situaci? Změní se to, až se situace zhorší, anebo až Česko bude muset vracet výše zmíněné peníze?

Nepřeji si, aby se ekonomická situace České republiky zhoršovala. Vadí mi ale, že tato ekonomická situace se nepromítá do fungování České republiky. Nestaví se silnice, nezlepšuje se školství, neřeší se důchodová reforma. Jediné, co musí vláda neustále řešit, jsou osobní problémy Andreje Babiše. Ano, zvyšují se důchody, ale naopak chybí peníze na sociální služby. Takže senioři sice jezdí levněji vlakem, ale když se dostanou opravdu do těžké situace, tak musí čekat měsíce, než jim stát pomůže, protože je například velký nedostatek pracovníků sociálních služeb, čeká se dlouho na vyšetření v nemocnicích, není dost lékařů. Takže to vypadá, že se senioři mají lépe, ale pouze ti, kteří jsou zdraví a při síle.

Na půdě Evropského parlamentu jste nepodpořila novou Evropskou komisi. Proč?

Nepovažuji její program za dobrý. Místo zvyšování konkurenceschopnosti EU, aby uspěla proti dravosti Číny a dalších zemí, se soustředí na témata, která ji v budoucnu spíše poškodí, a navíc – což je důležité – nepovedou ke stanovenému cíli. Mluvím teď například o tzv. Zeleném údělu, který bude stát stovky miliard eur, ale pokud se k němu nepřipojí Čína, Indie, USA, tak bude k ničemu.

Jak tedy nahlížíte na „zelenou politiku“ Evropské komise? Váš kolega Jan Zahradil ji kritizuje slovy: „Toto, a nic jiného, je nejzávažnější politické riziko nadcházejících let, protože má doposud neodhadnutelný potenciál otřást jak našimi ekonomikami, tak našimi osobními svobodami...“ 

Jak jsem již říkala – dobrá myšlenka, zlepšit stav planety, je uchopena nesprávným směrem. Vyhodí se peníze na opatření, která k cíli nepovedou, ale naopak vytlačí energeticky náročný průmysl mimo EU, kde bude fungovat bez jakékoli regulace a jeho výrobky v důsledku budeme muset dovážet. To planetě nepomůže, zvláště v situaci, kdy se ostatní státy od mezinárodních klimatických dohod odklánějí. Naopak, správnou cestou je zlepšování stavu půdy a krajiny, podpora biodiverzity, zadržování vody v krajině, obnova lesů. To jsou opatření, která jsou daleko účinnější než snižování emisí CO₂ u aut o jeden nebo dva gramy.

Věnujete se také zemědělské politice. V čem je v této oblasti u nás největší problém?

V nedostatečné podpoře rodinných farem. Vláda podporuje zejména velké agropodniky, a na malé kašle. Přitom jejich produkce je nejenom kvalitnější, ale jejich činnost naopak napomáhá rozvoji venkova. Musí přitom plnit stejnou byrokracii jako ty velké farmy, nemají přitom úspory z rozsahu, ani aparát na to, aby pro ně získával milionové dotace.