Vláda v demisi na středečním zasedání minulý týden přijala novelu zákona o zbraních, která vychází ze směrnice Evropské unie a kterou by mělo dojít ke zpřísnění podmínek pro legální držitele zbraní. Ministr vnitra Metnar na tiskové konferenci řekl, že vláda převzala směrnici jen v nejmenší nutné míře. „Nikdo nebude lidem žádné zbraně brát,“ uvedl. „Změny se v zásadě omezují jen na zavedení administrativních opatření,“ doplnil. Je to opravdu tak nevinné? Jaké věci v zákoně kritizujete?

Nevinné to není ani náhodou a pan ministr neříká tak úplně pravdu.

Vážně?

Pojďme popořadě, protože s touto novelou je spojena celá řada velice pozoruhodných okolností. Usnesení č. 740 o tom, že se novela má připravit, vydala totiž ještě Sobotkova vláda, a to 23. 10. 2017. Tedy dva dny po volbách, kdy již bylo zcela jasné, že jako vláda končí, a že by tedy neměla přijímat žádná zásadní rozhodnutí. Přitom i jeho vlastní poslanci směrnici Evropského parlamentu a Rady 2017/853 ze dne 17. května 2017 odmítli jako celek usnesením Poslanecké sněmovny č. 1190 a její podstatné části i Senát usnesením č. 401. O důvodech, proč tak vláda učinila, lze jen spekulovat. Jedním z možných vysvětlení je i snaha Sobotky zalíbit se EU.

Podobně je pozoruhodné, že tuto novelu předkládá vláda v demisi, která by opět neměla přijímat zásadní rozhodnutí. Ve zdůvodnění, proč novelu předkládá, se přitom odvolává na usnesení vlády předchozí, které pro ni není nijak závazné. A opět je tato novela v rozporu s předchozími usneseními Poslanecké sněmovny a Senátu včetně posledního ze dne 7. 12., které konstatuje, že „není  důvod, aby Česká republika omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu“, a doporučuje vládě, aby to dodržela při přípravě legislativy.

Tolik historie… Ale co je tedy obsahem novely?

Vláda ve svém návrhu prostě jen „překlopila“ obsah napříč politickým spektrem odmítnuté Evropské směrnice do svého návrhu. Zcela tak ignorovala nedávné stanovisko Senátu a stanovisko minulé Poslanecké sněmovny. Dále pak vláda striktně odmítla veškeré připomínky, které by vedly k tomu, že by se novela omezila jen na části nezbytné pro boj proti terorismu. Tím vlastně popřela i své vlastní vládní prohlášení, ve kterém v prosinci 2017 uvedla: „Prosadíme legislativu, která podstatně zmírní negativní důsledky Evropské směrnice o zákazu držení některých druhů zbraní.“

Nicméně konkrétně?

Má, přesně podle plánu Evropské komise, vzniknout kategorie zbraní A1, tedy zbraně zakázané, ve kterých se zcela administrativním trikem ocitne řada dosud běžně povolených zbraní kategorie B. Nově je tedy nebude možné koupit a vlastnit. Formálně bude možné požádat o výjimku, je ale otázka, jak bude tato cesta v realitě průchodná.

Dále má vzniknout kategorie C1. Do té mají patřit znehodnocené zbraně, které byly znehodnoceny v souladu s novým evropským nařízením o znehodnocování zbraní.

Problémy budou naopak u expanzních zbraní (plynovky, poplašňáky). Pokud jsou totiž vyrobeny úpravou ze zbraní ostrých („předělávky“), budou spadat do kategorie, ve které byly původně (tedy ve střelbyschopném stavu). Leckomu se tedy může stát, že se ze dne na den stane vlastníkem zbraně A, tedy zakázané. Kolik takových zbraní budou muset jejich majitelé nově zaregistrovat (či odevzdat), není podle podkladů jasné.  A je samozřejmě otázka, zda přeměna na kategorii C1 nedopadne i na další čast zbraní kategorie D, například předovky.

A že nikdo nebude lidem zbraně brát? Co jiného si lze představit pod zněním § 13 a)? „Příslušný útvar policie odejme povolení vydané podle § 12 pro nabytí vlastnictví, držení a nošení zbraně kategorie B pro střelivo se středovým zápalem, pokud držitel takové zbraně má neoprávněně v držení příslušný zásobník.“

Je snad jasné, že nic z výše uvedených opatření nemá s bojem proti terorismu nic společného, protože tato opatření dopadnou pouze a výhradně na legální držitele zbraní a občany, kteří vlastní to, co dosud nikdo za „zbraň“ ani nepokládal.

„Ono jakési provizorium odsouhlasené nyní naší vládou je jak destabilizující a vrcholně nekoncepční, ale dá se říci i přinášející i jiná nesporná rizika. Nejen u nás přinášející právní nejistotu, ale i dokonce bez přehánění ohrožující naši bezpečnost,“ uvedl k věci policejní podplukovník ve výslužbě Pavel Černý…

Toto tvrzení musím jednoznačně potvrdit. Naprosto nekoncepční a technicky zcela nesmyslné jsou například hrátky se zásobníky, díky kterým se stane dosud povolená zbraň nepovolenou jen výměnou zásobníku, tedy zcela běžně oddělitelné části zbraně. V podstatě je to to samé, jako kdyby se automobil stal nepovoleným jen proto, že si dáte naplnit plnou nádrž.

Podobně destabilizující je i ustanovení o tom, že již pouhé vlastnictví „nepovoleného“ zásobníku povede k sankcím. Podle odhadů Ministerstva vnitra ČR je totiž v naší republice zhruba milion nově „nepovolených“ zásobníků. Již jen představa, jak policie prohledává půdy, sklepy a překopává hnojiště, by byla směšná, kdyby nebyla k pláči. Jistě, nelze předpokládat, že by policie byla v těchto případech moc proaktivní, ale co udělá v případě „oznámení“ od „dobrého souseda“? Jak vůbec může být takový evidentní nesmysl součástí zákona? Jak může vůbec zákonodárce zplodit takový zmetek a očekávat, že se jím budou občané řídit? Jak má pak mít občan úctu k zákonům? A zcela reálné je i bezpečnostní riziko. Řada občanů neodevzdala své zbraně ani v době nacistické okupace, ani v dobách „komunismu“. Neučiní to nepochybně ani nyní. A to rozhodně nebude ku prospěchu nikomu.

Česká republika by podle poslankyně za tuto stranu Jany Černochové neměla „odzbrojovací směrnici“ novelou implementovat, a to i za cenu sankcí, které mohou být na Česko ze strany EU uvaleny. Je to správný postup?

Je a plně ho podporuji. Jde totiž hned o několik rovin.

1. Celá směrnice není nic jiného než pokus o odzbrojení občanů pod záminkou boje proti terorismu. To má značný dopad symbolický. Z historie je známo, že zbraně v naší novodobé historii občanům sebrali nacisté a po nich komunisté. A teď to dělá EU. Jaké to má a bude mít důsledky, si jistě každý umí představit.

2. V rovině politické bude implementace směrnice důkazem toho, že současná politická reprezentace není schopna či ochotna hájit práva svých občanů v takto citlivé záležitosti. To bude mít nepochybně dopad jak na vztah našich občanů k EU, tak i na jejich „volební preference“.

3. Důsledky ekonomické. Pokusil jsem se na základě podkladů Ministerstva vnitra ČR spočítat finanční dopady tohoto nesmyslu a vyšlo mi číslo v rozsahu 5–10 miliard korun (tento rozdíl je dán technickou nejasností směrnice). Tyto prostředky zaplatí, ať přímo či nepřímo, nejen majitelé zbraní, ale i všichni ostatní občané, protože administrativní náklady hradí stát z daní občanů. Občané budou tedy připraveni nejen o svá práva, ale i o své majetky. 

Je tedy možné, i když se dosud pohybujeme v oblasti odhadů, že náklady způsobené implementací budou srovnatelné nebo i vyšší než případné sankce za neimplementaci. A to není zdaleka všechno.

Není to všechno?

Směrnice obsahuje i článek, který Komisi dává právo zakázat co pět let další a další kategorie či typy zbraní pouhou úpravou přílohy „zakázaných zbraní“, a to již bez jakéhokoliv schvalování kýmkoliv. Při našich zkušenostech s „úřady“ si každý jistě snadno představí situaci, kdy bude salámovou metodou zakázáno „všechno“. To ostatně potvrzuje i sama komise, která je se schválenou směrnicí nespokojena a pokládá ji za „málo ambiciózní“. Takže jakákoliv implementace tomu otevře dveře podobně jako ve známé pohádce o jezinkách.

Lze tomu ještě vlastně nějak zabránit?

Jistě to možné je, pokud budou naši občané ochotni se o svá práva porvat a něco pro ně udělat. Ono totiž nejde jen o ty zbraně, ke kterým mají lidé logicky různý vztah, ale o svobodu a práva občanů obecně. A zde platí beze zbytku upravený citát pana Hemingwaye: „Nikdy se neptej, komu berou svobodu. Berou ji tobě.“  Bohužel častý dnešní přístup, jakým jsou diskuse na sociálních sítích a internetu, moc nepomůže. Je to vlastně jen takové „vypuštění přebytečné páry“. Navíc ne všichni tato média využívají. Proto je třeba předávat aktuální informace svému okolí i zcela klasickou cestou, řadu z nich lze nalézt na webové stránce sdružení LEX a peticezbrane.cz.

Kdo má možnost (a tu ale mají v různé míře všichni), ať vyvíjí jako volič argumentační tlak na poslance, aby na jaře neimplementovali nebo alespoň novelu odložili, než bude rozhodnuto o podané žalobě na neplatnost směrnice. Každý má možnost kontaktovat a navštívit poslance ve svém volebním obvodu.

Chybou by bylo podléhat beznaději, vždyť směrnic, které nebyly v termínu implementovány, jsou spousty, a to v celé EU. A heslo „nejde to“, které občas slýchám, je spolu se lhostejností naším největším nepřítelem. Každý má možnost získávat podpisy pod novou petici proti omezení zbraní. Teď je třeba získat co nejdříve 10 000 podpisů, což je podle pravidel minimum, kterým se Sněmovna zabývá.

Prostě jak říkali naši předkové, „jak si kdo ustele, tak si také lehne“.