Co osobně pro vás znamená vlastenectví? Dnes se tento pojem objevuje možná častěji v souvislosti s migrační krizí. Do jaké míry je to autentické a do jaké míry jde o falešný konstrukt vyvolaný momentální emocí? Narostl mezi českými lidmi za poslední rok smysl pro vlastenectví? Na čem bychom měli naše vlastenectví stavět? A na co, případně koho, můžeme být jako národ nejvíce pyšní?

Vlastenectví je pro mne pozitivní vztah k vlasti, zemi kde jsem se narodil, kde žiju, kde mám přátele, kde jsou hroby mých předků. Je to odpovědnost za vlast, a to především pro každého, kdo se chce nazývat občanem, každého vojáka, který přísahal na obranu vlasti. Vlast je jedním z nejzákladnějších pojmů civilizovaného světa a tvoří určité, jasně definované území dlouhodobě obývané a civilizované jasně definovanou skupinou lidí, tedy národem. Vlast je dokladem minulosti a základem pro budoucnost.

Vlast a národ jsou podle mého názoru nedělitelným politickým faktorem z hlediska historie, hospodářství a do určité míry i etnika a náboženství. Vlast a národ, jedno bez druhého nemůže existovat. Zničení vlasti ideologicko-mediálním vyprázdněním tohoto pojmu, její právní rozpuštění v současné totalitní EU povede ke zničení národa. Zničení národa násilně prosazovanými etnicko-sociálními experimenty, konkrétně rasistickým multikulturalismem, islamizací a otrokářstvím povede k zničení vlasti.

Zdá se, že část národa se pomalu začíná probírat z pivní, hypermarketové a televizní letargie takzvané spotřební společnosti a začíná si uvědomovat akutní nebezpečí eurototality, islamizace a koloniální smlouvy TTIP s jejími geneticky upravenými potravinami a otrokářstvím. Úroveň schopnosti pochopit nebezpečnost situace se odvíjí od efektivity činnosti vlasteneckých stran a různých skupin a vlasteneckých médií ve vztahu k občanské většině. Ta rozhodne ve volbách o budoucnosti a ukáže se, zda žijí v naší republice lidé myslící vlastními hlavami, nebo tupé stádo ovládané mediální propagandou, leností, hloupostí a strachem.

Bezpečnostní problém netvoří migrace jako taková. V naší republice žijí statisíce cizinců, kteří se chovají civilizovaně a přispívají svojí prací k jejímu rozkvětu bez ohledu na své náboženství. Z tohoto hlediska výjimku tvoří – stejně jako všude ve světě – imigrantští muslimové, kteří vyznávají agresivní ideologii spojenou s náboženskou vnější formou. Pouze oni všude vyžadují všemožné ústupky ze strany ostatních obyvatel a porušování praxí osvědčených zákonů a pravidel civilizace. Problém tedy není migrace, ale salafistická islamizace, která ohrožuje celou Evropu.

Historicky můžeme s hrdostí pohlédnout na mnohé osoby a skupiny našich předků. Pro mne jsou to určitě Jan Hus a husité vedení Janem Žižkou, Karel IV., Jan Ámos Komenský, Tomáš Masaryk, Milán Rastislav Štefánik a další vlastenci, kteří bojovali za Československo a jeho národy v obou světových válkách na všech frontách, řada vynálezců a vědců například akademik Wichterle, doktor Kriegel, který jako jediný v Moskvě nepodepsal.

Za posledních několik desítek let té pýchy moc není. Z posledního období vnímám jako vlastence prezidenta Zemana. Jen doufám, že mu to vydrží, nevybere si špatné přátele a nepodlehne tlučhubům a prolhaným pokrytecký sluhům cizích zájmů prosazujícím z chamtivosti eurototalitu a koloniální smlouvu TTIP bez ohledu na národ.

Nakolik se v případě německého přístupu k řešení migrační krize projevuje určitý pocit viny za holocaust, druhou světovou válku jako takovou, a tedy i skutečnost, že Německo bylo v roce 1945 poraženým státem, jak se občas objevuje? Jde ze strany Merkelové o snahu zamezit opakování událostí z 30. let, anebo je to ve svých důsledcích právě naopak?

Syndrom viny se v Němcích pěstuje od konce druhé světové války. Obecně se propojuje s dlouhodobě vytvářeným rasistickým syndromem viny zaměřeným vůči bělochům, obvykle křesťanům. Cílem je potlačení vlastenectví a vztahu k vlasti a národu, rozbití původní evropské komunity a vyvolávání poníženosti a strachu s cílem zotročení.

Zločiny z období druhé světové války Němcům už nikdo neodpáře. Snažili se vyhladit Židy a poté i Slovany. Nelze přehlédnout, že nejvíc mrtvých nesla tato dvě etnika. Stejně nelze přehlédnout, že většina nacistických zločinců nebyla nikdy potrestána a německý stát podporovaný USA je odmítl vydat k potrestání do zemí, kde spáchali svoje zločiny. Jen do Československa jich nebylo vydáno několik set. Podobné to bylo s Japonskem. Na druhé straně aktivní nacisté tvořili v německém národě menšinu. Většina prostě mlčela, bála se a dělala, co se nařídilo. A podobné je to všude.

Podobný stav permanentního strachu se snaží s pomocí médií a sluhů amerických zájmů navodit současné vedení EU u občanské většiny. Můžeme konstatovat, že cílem je vytvoření totálně kontrolované společnosti strachu, nového sociálně-politického fenoménu v rámci oficiální demokracie, kde si občan nedovolí ani pomyslet na něco jiného než rychlé splnění každého nařízení arogantního panstva z Bruselu a jeho domácích kápů. Cílem je společnost demokratického strachu občanské většiny, takový evropský, nejlépe oligarchicko-ukrajinský koncentráček či otrokářský Tibet pod hesly svobody, demokracie, lidských práv, pravdy a lásky.

CELÝ SERIÁL PL.CZ K VÝROČÍ KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

Současně se stupňuje napětí ve smyslu náhledu na Rusko. V souvislosti s oslavami konce 2. světové války se to projevilo směrem k jízdě Putinových Nočních vlků, zažili jsme též vzrušení z toho, že v Plzni měl být do oslav konce války začleněn sovětský tank. Co k těmto excesům lze říci? Do jaké míry vás současná úroveň vztahů s Ruskem nutí přehodnocovat pohled na vzpomínky na 2. světovou válku?

Jen bych upřesnil, že Noční vlci jsou motorkářský klub, jakých je po světě plno. Nepatří prezidentu Putinovi, pouze se řadí k jeho příznivcům, čemuž se při jeho popularitě nelze divit. Naše ubohá média je nazývají gangem, přičemž toto označení si oprávněně vysloužily již dávno jejich americké protějšky obchodující s drogami a ilegálními zbraněmi.

Všude je vidět návrat do tupé totality s nakomandovanými názory a programové hloupnutí nemalé části mladé generace. Je to zásluha především osob zodpovědných za vedení školství a ničivého vlivu neziskovek placených za systémové prosazování cizích zájmů. Neziskovky dostaly v minulém roce z našeho rozpočtu, z EU a USA téměř 8,5 miliardy korun a pravděpodobně další peníze nelegálně ze Saúdské Arábie.

Naše národy zažily programové vymývání mozků za rakouské i nacistické okupace a do značné míry v předlistopadovém režimu. Eurodemokratická současnost však přesahuje i nejdivočejší sny nacistů. Naše rodina pochází právě z Plzně a okolí, takže jsme vždy vnímali jako naprostou stupiditu popírání podílu americké armády na osvobození naší republiky. V současnosti bují stejná stupidita v opačném gardu, a pokud možno ještě vydatněji.

Bývalý pražský primátor Bém se již před několika lety ohrazoval proti členům vojensko-historických klubů v sovětských uniformách při oslavách osvobození Prahy. Kdo ji tedy osvobodil? Vlasovci, kteří nejdříve zradili svoji vlast a poté i svoje nové pány? Klidně by v Praze vyvraždili veškeré obyvatelstvo, kdyby za to dostali americký pardon za svoje zločiny proti civilistům v celé Evropě i spojeneckým vojákům. Zrádci jsou v EU hrdiny, osvoboditeli zločinci.

Nelze se divit, jestliže na gymnáziích je dějepis volitelný předmět. Národ bez historie nemá vztah k vlasti a právo na existenci. Lze jej pohodlně ohlupovat a rozpustit v EU. V některých britských městech se nedávno prováděl výzkum znalostí mladé generace. Značná část mládeže nevěděla, kdy vypukla první a druhá světová válka a kdo proti komu bojoval. Před řadou let tam proběhlo zabavení převážné většiny soukromých zbraní, takže jimi disponují především kriminálníci a teroristi. Nelze se divit, že v Británii se daří islamizaci.

Z hlediska Plzně je otázkou, zda se jedná o oslavy osvobození Plzně, jihozápadní části českých zemí, nebo ukončení války vítězstvím nad německým nacismem. V Plzni skutečně tanky Rudé armády nebojovaly. Ony tam ostatně nebojovaly ani americké tanky, protože město padlo do amerických rukou téměř bez boje. Tanky Rudé armády každopádně bojovaly nedaleko Plzně, a tehdy USA a Sovětský svaz byly spojenecké země v boji proti nacismu. Proto, že USA nezískaly základnu na Krymu obývaném z 80 % Rusy neochotnými žít na Ukrajině zlodějských oligarchů, bychom neměli přepisovat historii a vracet se do informační totality.