Pane starosto, vy jste za poslední dobu prošel řadou změn. Nejdříve jste kritizoval vedení ODS, později jste z ODS odešel a kandidoval za hnutí Hlavu vzhůru do sněmovny. Můžete toto období zhodnotit?

Teď to bude rok, kdy jsem nejprve odešel z ODS, aby mě tři hodiny jako už nečlena výkonná rada svým hlasováním vyloučila, což bylo tak trochu legrační. Bylo to vyvrcholení dlouhodobé kritiky tehdejšího vedení ODS v čele s Petrem Nečasem. V obrazech, které se dnes z těch střípků dávají dohromady, je vidět, že kritika byla možná i oprávněná.

Pro mě jako dlouholetého ODSáka, kdy jsem byl vyloučen po sedmnácti letech, to znamenalo určitý předěl v životě. Následně přišly další kroky, v rámci kterých jsem se stal starostou městské části Praha 10 poté, co jsem jedenáct let dělal místostarostu. V zastupitelstvu městské části Praha 10 jsem celkem čtyři volební období. Kritizoval jsem vedení ODS, kdy jsem například nechal vyrobit odznaky s logem strany a nápisem „hlavně být normální“, čímž jsem asi pojmenoval všechno. Pokud by se toto neodehrálo, nevím, kde bych dneska byl.

Díky tomu všemu jsem měl možnost se účastnit (aniž bych to plánoval) předčasných parlamentních voleb, které byly vyústěním právě zmiňované krize uvnitř ODS a pádu Nečasovy vlády. Tehdy mě oslovili lidé od Václava Klause, abych se účastnil tzv. integrace pravice. Dnes vím, že je jednoznačně chybou něco takového dělat narychlo. Takové kroky je nutné více zvážit a pak by celá věc mohla dopadnout jinak. Teď je jasné, že pět nebo šest týdnů před volbami nelze zakládat žádnou politickou stranu, či přesněji - založit ji samozřejmě lze, ale není možné s ní uspět. Takže to bylo moje angažmá v uskupení Hlavu vzhůru, které skončilo jednoznačným neúspěchem.

V této chvíli se vracím do komunální politiky, kde působím šestnáct let a každodenně pracuji pro Prahu 10 a zároveň jsem zastupitelem hlavního města Prahy, kde jsem před rokem po vyloučení z ODS spoluvytvořil Klub nezávislých, který má dnes sedm členů. Tady na radnici městské části Praha 10 máme rovněž Klub nezávislých a ten je šestičlenný.

Kdy se u vás tehdy v ODS poprvé projevila výrazná nespokojenost?

Impulsem byl neúspěch ODS v prezidentských volbách. Kandidát ODS skončil se dvěma procenty i tady v Praze. To znamenalo jediné, tedy že dochází k posunu, strana ztrácí voliče a vedení na to nechtělo reagovat a tvářilo se, že se vůbec nic neděje. V jednom z prvních kritických článků jsem tehdejší ODS nazval Titanikem.

Nebyl jste zcela jistě jediným kritikem z členů ODS. Nicméně v lednu proběhl volební kongres, kde se nejvíce skloňovaly pojmy jako nový začátek či návrat k původním myšlenkám. Když se na to díváte už jako nečlen ODS, daří se občanským demokratům kráčet správným směrem?

I přes negativní zkušenost, kterou jsem měl s tehdejším vedením ODS, mi současná situace nedělá radost. Jasnou myšlenku k tomu řekl Václav Klaus, pravice se musí integrovat. Všichni, kteří budou myslet věc kolem české pravice vážně, se budou muset k této myšlence vrátit. Jde o to, zda ODS bude pilířem té integrace, nebo to bude jiný subjekt. V každém případě ale dříve nebo později k té integraci pravice dojít musí. Pravice je dnes rozbitá, atomizovaná a potřebuje určitou sílu, aby byla schopná v budoucnu čelit levici.

ODS určitě čeká několik těžkých let, věřím ale, že zleva vzrůstající tlak urychlí integrační a sjednocující úsilí, aby pravice dokázala vytvořit sílu, kterou bude potřebovat k tomu, aby mohla v budoucnu opět vládnout.

Jinými slovy podle vás úspěch pravice v budoucnu znamená, že ODS to sama nezvládne…

Můžu se plést, ale domnívám se, že sama ODSka to nezvládne.

Co si myslíte o odchodu Jiřího Pospíšila z ODS, který vzápětí oznámil kandidaturu za TOP 09 do europarlamentu a uspěl?

Jiří Pospíšil byl dlouhou dobu součástí vedení Petra Nečase, a proto jsem lidem z okolí vedení vyčítal, že nechtějí vidět nedostatky, které Nečasovo vedení má, a chyby, kterých se dopouští. Posun, který Pospíšil udělal, jen potvrzuje, že je to „flexibilní“ člověk, umí se zorientovat a potvrzuje se tím to, co se o něm dlouho říkalo, tedy že je to muž Miroslava Kalouska.