Co říkáte protestům proti Miloši Zemanovi na Albertově 17. listopadu a celé vlně kritiky proti jeho osobě?

Vůbec si nemyslím, že protesty proti prezidentu České republiky byly motivovány odporem proti jeho vulgarismům, které nijak neobhajuji ani neschvaluji. Myslím, a z televizní obrazovky to bylo docela dobře vidět, slyšet i cítit, že ona vlna červených karet byla především výronem nestráveného zklamání z toho, že právě Miloš Zeman byl před rokem ve svobodných volbách zvolen prezidentem země. Vždy jsem byl silným odpůrcem zavedení přímé volby hlavy státu, a stále jím jsem, ale jako demokrat pokorně přijímám výsledky svobodných voleb.

Navíc, především na obrazovkách ČT prominentně defilovali lidé, kteří nám – prostřednictvím červených karet – dávají vědět, jak to v téhle zemi mohlo být krásné, kdyby se k tomu nedostali lidé jako Václav Klaus a Miloš Zeman a kdyby v jakémsi nestřeženém okamžiku od toho všeho nebyli odstrčeni lidé obklopující Václava Havla, aniž by kdokoliv bral v úvahu, že tito lidé byli do svých funkcí zvoleni ve svobodných a tajných volbách občany této země. Nesouhlasím s myšlenkovým světem Miloše Zemana, ale nesouhlasím ani s vajíčkovým útokem na hlavu státu. Čemu prospívá destrukce autority a řádu? Je opravdu současný prezident této země tím, kdo tady ničí řád? Není to někdo jiný, kdo promyšleně zabíjí vše, v co jsme po Listopadu 1989 věřili?

Miloš Zeman je kritizován hlavně kvůli svému vztahu k Rusku a Číně. Co říkáte tomu?

Zkusím vám odpovědět jinak. Tuhle jsem náhodou potkal svého přítele, který je obchodním ředitelem jedné významné české strojírenské firmy. Ta, mimo jiné, vyváží do Ruska a do Číny. Když jsem se ho zeptal na to, co si myslí o sankcích vůči Rusku, byl ostře proti nim a postoje Miloše Zemana chválil. Firma stála před podepsáním několika významných a dlouho připravovaných obchodních kontraktů. Díky sankcím se vše zhroutilo a firma o zakázky přišla.

Před několika týdny jsem stál v Chotěboři před budovou firmy, která byla před podpisem gigantické smlouvy s ruským Kamazem. Sankcemi o tuto zakázku přišla. To jsou dva velmi konkrétní případy z poslední doby. A takových jsou v Česku jistě desítky, ne-li stovky. Sankce oběma stranám tohoto konfliktu škodí. Každý ekonomicky gramotný člověk ví, že nic nepřináší, nic nevyřeší a situaci pouze vyhrocují. A přestaňme nazírat na svět naivníma očima. Snadno se nám totiž může přihodit, až zchladnou horké hlavy, že prostor pro ekonomickou spolupráci mezitím obsadil někdo jiný. A klidně to může být někdo, kdo nás do současné politiky sankcí hodně tlačí.

Je v Rusku demokracie? Je Putinovo Rusko nový Sovětský svaz? A je demokracie v EU?

Jedna věc je, co si o úrovni či výkonu demokracie v Rusku myslíme my, druhá věc je, co si o kvalitě své demokracie myslí sami Rusové, kteří politiku svého prezidenta drtivě podporují, jak se zdá. My vše pozorujeme z relativní dálky, jsme součástí společnosti s odlišnou historickou zkušeností, jinak sociálně, kulturně i nábožensky strukturovanou. Na leccos se proto můžeme dívat jinak, ale opravňuje nás to k tomu, abychom každému vnucovali náš model demokracie, o kterém si myslíme, že je jediný správný? A když už jsme tedy u toho, myslím, že celému euroamerickému prostoru by prospělo, kdyby si také začal trochu více všímat své vlastní kvality. Ono je to takové eurounijní: doma mít problémy, ale všem okolo kázat, jak to mají správně dělat.

A co se týká Ruska jako Sovětského svazu? Stačí trochu pozorněji sledovat ruské poměry skrze nejrůznější internetové ruské adresy a zjistíme, že současné Rusko je všechno jenom ne Sovětský svaz. Že to v nás přežívá, že to v sobě někteří živíme, že nás k přirovnávání Ruska k Sovětskému svazu česká média tlačí, to ještě neznamená, že bychom měli začít ignorovat selský rozum. Snad si přece alespoň někteří éru Sovětského svazu pamatujeme a na základě zkušenosti jsme schopni srovnávat, ne?

Pokud jde o Pussy Riot, je dle vás přípustné znesvěcovat křesťanský chrám či souložit na veřejnosti jako jedna z členek kapely?

Tyto aktivity, či jak to říci, považuji za zvrácené a úchylné. A tvrdit, že tímto způsobem, jenž oprávněně uráží věřící, církev i veřejnost v Rusku, „protestují“ proti politice prezidenta země, považuji za cynický výsměch. Za sebe nevidím jediný důvod, proč bych měl Pussy Riot chápat nebo dokonce podporovat.

Nemůže se Rusko cítit ohroženo, když se podíváme na počet vojenských základen USA a NATO po světě a kolem ruských hranic a když porovnáme výdaje na armádu?

Rusko je světová velmoc. Jako každá velmoc má i ono vlastní zájmy, kterých chce dosáhnout či které chce bránit. V závěrečné kapitole ohromující knihy Henryho Kissingera Umění diplomacie, ve které se autor věnuje úvahám nad novým světovým uspořádáním po skončení studené války, Kissinger opakovaně upozorňuje na to, že rozpad Sovětského svazu, osamostatnění či vytvoření nových republik na jeho původním území, nepřirozeně zatlačí Rusko na východ. Dříve či později, tvrdí, s využitím různých nástrojů ruské zahraniční politiky, bude toužit se do části tohoto prostoru navrátit. Kissinger doporučuje Západu bdělou, ale realistickou politiku.

Navrhuje Američanům, aby vedli s Ruskem, bez ohledu na to, kdo je právě u moci, upřímný realistický dialog. A vybízí Západ, aby využil jakékoliv možnosti s Ruskem spolupracovat. Za nezbytné považuje vtáhnutí Ruska do nejrůznějších mezinárodních organizací. Vidí v tom možnost, jak přispět ke kultivovanému, Západem kontrolovatelnému, návratu Ruska k vlastní hrdosti a pocitu důstojného postavení. Kissinger varuje před hospodářskou i politickou izolací Ruska a vybízí Západ k trpělivé spolupráci s velmocí, která nikdy neprožila osvícenství a nikdy neměla autentickou zkušenost s kapitalismem. Nemám pocit, že by se těmito radami Západ v posledních letech řídil.