Uplynulo 28 let od takzvané sametové revoluce a dnes tady máme opět výročí 17. listopadu. Jak hodnotíte oněch 28 let? Jak moc se podle vás splnily či nesplnily sny a cíle, se kterými tehdy lidé vyšli do ulic?

Lidé tehdy s žádnými konkrétními cíli do ulic nevyšli. Jediný cíl, který sledovali, byl skončit s komunistickou totalitou – a potom se uvidí!

Jak říkáme, je to už 28 let, ale lidé stále hodnotí a srovnávají dnešní dobu a dobu před revolucí. Proč podle vás mnozí tvrdí, že dříve bylo lépe? Co je k této myšlence vede? A mají třeba v něčem pravdu?

Pravdu určitě nemají. Žijeme v politickém systému, který já jako politolog nazývám „kapitalismus s lidskou tváří“. Momentálně proděláváme tak obrovský stupeň blahobytu, jaký zde doposud v dějinách našeho národa ještě nikdy nebyl.

Jak vidíte v současné době stav naší demokracie? Někteří vidí ohrožení v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Takže, jak to vlastně je?

Andrej Babiš rozumí hospodářství a financím. Není populista ani demagog. Socialisté a komunisté hospodářství nerozumí, jinak by nebyli ani socialisté, ani komunisté. Stát je nutné řídit jako firmu, aby nemohl vytvářet stamiliardové dluhy, které musíme platit my všichni. V USA se stát jako firma řídí již od konce americké občanské války. Výsledek? Hospodářská supervelmoc!

U příležitosti 17. listopadu si každoročně připomínáme osobu Václava Havla. Jak vy ho s odstupem doby od sametové revoluce vnímáte a hodnotíte a proč se podle vás rok od roku objevuje více a více kritiků tohoto prvního porevolučního prezidenta?

Kritizovat umí každý hlupák. Kritika není směrodatná. Směrodatný je výkon a dílo. Václav Havel není uznáván na celém světě pouze jako prezident, nýbrž především jako humanista a umělec. Měli jsme dva vynikající prezidenty světové úrovně - T. G. Masaryka a Václava Havla. Ten zbytek je pouze žalostný průměr.

U příležitosti výročí sametové revoluce si také každoročně více připomínáme osud Milady Horákové. Navíc, nedávno šel do kin film o této ženě. Vy jste asi před třemi lety právě o ní psal v jednom ze svých blogů. Jak se na tuto ženu, která se neodmyslitelně zapsala do českých dějin, díváte?

Původně spolupracovala s komunisty a v parlamentu hlasovala výhradně pro ně. V tom žádné hrdinství nevidím. Podle hesla dělej ďáblu dobře a peklem se ti odmění se stala obětí politického procesu a posléze obětí komunistické justiční vraždy. Komunisté popravovali i sami sebe a tak ji popravili také. Alespoň se to domnívám. Existují ovšem určité záchytné body, že dožila v USA...

Velká část národa vnímá Miladu Horákovou jako hrdinku. Nenarážíte tak trochu se svým, pro mnohé dost kontroverzním, názorem o ní? A kde jste získal tyto informace a také podklady ke svému blogu?

Jsem bývalým zpravodajským důstojníkem britské armády (2nd Lieutenant, British Intelligence Corps, West Berlin 1981–1990). V době mé služby v Západním Berlíně se mi dostal o ní do ruky záznam. Byla vedena jako takzvaný „doubler“. Vykonávala výzvědnou službu pro SSSR, USA, Spojené království a Francii. Britové jí tedy právem nedůvěřovali. Většinu informací jsem však získal od lidí, kteří s ní úzce spolupracovali. Většinou se shodovali v tom, že je bezohlednou kariéristkou.

Když se podíváme do současnosti, opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“ nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Pokud by k referendu o setrvání ČR v Evropské unii nakonec došlo, jak myslíte, že by se český národ rozhodl?

Tady nejde o český národ. Ulice nemůže rozhodovat o záležitostech mezinárodní politiky, protože nemá ani patřičné znalosti, ani patřičné zkušenosti. To, co se stalo ve Spojeném království, je šílenstvím. Nevím, proč k tomu nechaly londýnské vládní kruhy dojít. Podle mého názoru jde o naprostý diletantismus.

A kdyby se tedy přece jen stalo, že by se čeští občané rozhodli EU opustit, co by to pro nás v konečném důsledku znamenalo?

Jako členové EU jsme součástí velmoci se vším všudy, co k tomu patří. Jsme tím deduktivně velmoc. Bez členství v EU bychom byli pouze nepatrným, trpasličím státečkem, se kterým si každý může vytřít konečník, kdy si jenom vzpomene...

Blíží se volba prezidenta, komu ze současných kandidát dáváte největší šanci na to uspět?

Já budu volit Jiřího Drahoše.

Pokud se nepletu, tak i vy jste o kandidatuře před časem uvažoval. Proč to nakonec nedopadlo?

Několik mých novinářských přátel mě navrhlo do soutěže „Prezident 21“. Z cca 540 kandidátů jsem se nakonec umístil na 20. místě, což není zas tak špatné. Ovšem z dvacátého místa nemohu Miloše Zemana nijak ohrozit. Proto jsem se o oficiální kandidaturu dál nezajímal.

Vy jste v době, kdy jste zvažoval svou kandidaturu, sliboval blahobyt pro každého, konec existenčních obav. Jak ale tohoto dosáhnout?

Mým prezidentským programem by byla moje nejnovější kniha „ZFORMOVANÁ SPOLEČNOST, Tajemství blahobytu pro každého – Blahobyt pro celý svět“. Zformovaná společnost je opakem společnosti zdeformované. To vyžaduje ovšem zásadní reformu klasického státu. Ten je od samého počátku organizovaným a legalizovaným násilím. Jde o to vytvořit mezi státem a občanem partnerství a přetransformovat daně v peněžní kapitál pro každého jednotlivce. To vede doslova matematicky k úspěchu a ti tzv. „sociálně slabí“ přestanou automaticky existovat.