Komunita LGBT zvyšuje tlak na uzákonění manželských svazků a adopce dítěte i pro homosexuální páry. Domníváte se, že jsou tradiční rodinné hodnoty ohroženy? Tedy svazek muže a ženy? Jsou případné obavy namístě?

S ohledem na v naší společnosti zanedbatelný podíl LGBT párů, které mají zájem o manželství a adopci dítěte, jde o tlak poněkud obtěžující, zejména pokud se objevuje na prvních stránkách novin a opakovaně se o něm diskutuje v Parlamentu. Z marginálie se tak stává politické téma, které nezpůsobuje ohrožení, ale znechucení. Aktivisté za práva LGBT menšin si neuvědomují, že pod praporem boje za jejich práva jim ve skutečnosti škodí. Čím více duhových tlaků a průvodů, tím více odporu vyvolají.

Měli by homosexuální páry mít v České republice dovoleno uzavírat manželství a adoptovat děti?

Nemám nic proti srovnání práv, proto jsem pro poslance Patrika Nachera spolu s kolegy zpracovala legislativní návrh, který srovná práva pro homopáry s většinovou populací. Termín manželství mám spojen s mužem a ženou, a pokud bych o tom mohla rozhodovat, chtěla bych, aby to tak zůstalo. Homopáry nechť si najdou jiný termín. Pokud se srovnají všechna práva včetně společného jmění a práv sociálního zabezpečení, nevidím důvod, proč by měli být nespokojeni. Nicméně, pokud si manželství pro sebe prosadí, svět se nezboří. Jen to pro mě bude signál závisti: chceme totéž co oni. Pro někoho je závist pochopitelná, ale pro m ě je to negativní a nedospělá vlastnost. Nikdo nemůže mít všechno. Je třeba přijmout, jaký jsem. Kdo stále závidí, nikdy nebude šťastný.

S adopcemi problém nemám. Už dnes může kdokoliv adoptovat dítě. Není tedy pravdou, že by homosexuál adoptovat dítě nemohl. Problém je v něčem jiném – v pokrytectví. Homopáry ve skutečnosti nechtějí adoptovat právně volné děti z dětských domovů. Pokud by skutečně měly tyto zájmy, už by se o to pokoušely, braly by si děti do jiných druhů péče. Ale nic takového nepozorujeme.

Jaký dopad případné uzákonění svazků i adopcí pro homosexuály může mít podle vás na společnost jako takovou?

Upřímně – žádný podstatný. Někdy si říkám, už aby si to v Parlamentu protlačili, abychom my ostatní měli pokoj a aby nás toto ulpívavé téma neobtěžovalo. Až se to stane, jen vůči sobě zvýší obecnou averzi. Jak mi říkají mí čtyřprocentní kamarádi: naší věci aktivisté nepomáhají.

Jak v České republice jde vzdělání dětí v této oblasti? Učíme děti, co tradiční rodina znamená?

S pojmem tradiční rodina se hodně operuje, ale pro každého to znamená něco jiného. Nesdílím obavy z krize rodiny. Naopak kolem sebe vidím, že obsah pojmu rodina se proměňuje. Ale upřímně – to se děje po celou lidskou historii. Každý její kontury vidí jinde, už proto nemáme v právu žádnou definici. A tak je to v pořádku.