Máte pocit, že registr smluv má naději na přijetí, když se zdá, že se projednávání návrhu zákona zadrhává?

Je to zcela neprůhledná situace, poslanci se chovají velmi neprofesionálním způsobem, podléhají různým neověřeným výkřikům a tvrzením. Takže i třeba prohlášení poslance Pilného, proč navrhl přerušit projednávání zákona a žádat vládu, aby ho připravila, se objevují stokrát chybně omílané mantry. Samozřejmě některé otázky stojí za prozkoumávání, ale přesně na ty otázky, kde je určité uznatelné riziko ohrožení nějakých výnosů podniků vlastněného městem nebo státem, jsou připravené pozměňovací návrhy. Za to si platíme poslance, aby se seznamovali s těmito návrhy a postupovali dál. A ne aby se najednou lekli, že v černém lese běhá bubák, protože jim to někdo říká, a hodili celou věc pod stůl, navíc s tou neuvěřitelnou zkratkou, že vláda má připravit lepší návrh.

Není to jedna z možností, když se vládní strany před volbami hrdě hlásily k návrhům Rekonstrukce státu, kde je jedním z požadavků právě registr smluv?

To je úplně úsměvné, protože ještě nikdy se nestalo, že by takový typ zákonů, kde zájem veřejnosti a občanů na kontrole a transparentnosti je v určitém protikladu proti výkonu veřejné správy, byl dobře zpracován, protože veřejná správa je tím vystavena podrobnějšímu pohledu a má menší pocit intimity, což je samozřejmě správně. Vždycky to vede k naprostému rozmělnění, příkladem může být opakovaně neúspěšné projednávání novel zákona o svobodném přístupu k informacím, které musely být několikrát zastaveny pro naprostou systémovou neschopnost legislativního procesu v tak zvaném připomínkovém řízení, kdy se k tomu vyjadřovaly resorty, různé úřady a zájmové skupiny. I když záměrem bylo zlepšit přístup k informacím, tak výsledkem bylo zhoršení přístupu k informacím. A vláda, konkrétně ministerstvo vnitra, neměla žádnou možnost splnit ten úkol. A stejně by to dopadlo u zákona o registru smluv.

Jedinou možnost tedy vidíte v poslanecké iniciativě?

To je typicky materie, která vzniká výhradně poslaneckou iniciativou, kdy zástupci veřejnosti, pokud plní svůj mandát a své sliby, skutečně něco udělají. Je samozřejmě nutné dodržet určitou kvalitu, aby to nebyl paskvil, aby tam nebyly závady. Teď dochází k tomu, že někteří poslanci v rámci té „poslanecké“ nezkušenosti, místo aby konstruktivně krok po kroku projednali jednotlivé pozměňovací návrhy, hází vidle do celé věci. Takže si vůbec nedovedu představit, jak se to vyvine.

Myslíte si, že to „uznatelné riziko ohrožení nějakých výnosů podniků vlastněného městem nebo státem“ je skutečným důvodem přerušení projednávání předlohy, nebo je to jen záminka, jak nepřipustit další kontrolu veřejné správy?

Myslím, že je to mix obojího. Je těžké u jednotlivců rozlišit, jestli ten člověk jen podléhá nějaké manipulaci, ne dobře si něco přečetl a je to tedy neúmyslné, a v jaké míře a u koho jsou motivy nepřijatelné. To znamená, byť to skrývá, je tam myšlenka, že to nemůže připustit, protože by se nedalo dál pokračovat v rozkrádání, snadném přidělování zakázek apod., a že by tak přišli o své vedlejší výhody a příjmy, provize a úplatky. Toho se dopátrat nelze. Určitě bych ale netvrdil o někom, kdo třeba navrhl přerušit zákon, že zrovna on musí být nositelem toho temného proudu. Jde o to, jak profesionálně se staví k tomu úkolu poslance nepodlehnout jen jedněm tvrzením, ale důkladně zkonfrontovat obě strany.