Neformální summit EU v Praze je vládou i médii označován jako vrchol českého předsednictví EU. Jaký vrchol to tedy je? Co ukazuje o celém českém předsednictví a jeho agendě?

Tato prezidentská recepce měla bezpochyby svůj úkol v tom, že umožnila neformální setkání hlav států, které by se za normálních okolností nejspíš nesetkaly (Například ázerbájdžánský prezident Alijev a arménský premiér Pašinijan.) České předsednictví zde působí jako úslužný hospodský, v jehož podniku se setkala šlechta, ale on sám nemá do čeho mluvit. K vyjádření premiéra Fialy lze jenom dodat, že když se vláda nepochválí sama, tak to za ni téměř nikdo neudělá…

České předsednictví doposud neprosadilo na úrovni EU žádné zásadní téma a neochránilo české národní zájmy, což je dobře vidět například v oblasti energetické politiky, kde tzv. navrhované společné unijní řešení vysokých cen elektřiny a plynu (což je podle mne vzhledem k rozdílným zájmům hlavních členských států EU až naivně utopistické) Českou republiku a české občany velmi poškozuje. Česká vláda nedokázala ani vyjednat výjimku, která by umožnila zastropovat ceny elektřiny a plynu i velkým českým průmyslovým firmám, což unijní legislativa naprosto nehorázně a nesmyslně zakazuje a pro naše podniky je to doslova likvidační.

Evropská unie si poprvé vyzkoušela formát, kdy neformálnímu summitu členských států předcházelo setkání širší platformy s nečlenskými státy. Lze už říci, jak se tento pokus o širší mítink osvědčil?

K tomu prozatím nemám dost informací, abych to mohl vyhodnotit. V každém případě je jasné, že jde o osobní úspěch francouzského prezidenta Macrona, který tento formát Evropského politického společenství a jeho summit inicioval. Je evidentní, že jestli chceme některá závažná témata Evropy a jejího bezprostředního okolí řešit, nesmíme se uzavírat pouze do ulity Evropské unie (anebo se za ni dokonce schovávat, aby neschopnost vlády najít řešení krizí nebyla tak do očí bijící), protože ta celou Evropu ani náhodou nereprezentuje.