Vy jste před časem v jednom z rozhovorů zmiňoval jednu z amerických bezpečnostních analýz, podle níž mělo v letech 2013 až 2014 dojít v Evropě k rozsáhlým nepokojům. Dají se za naplnění této studie brát ukrajinské nepokoje, které odstartovaly v minulém roce a dnes už přerostly v hrozbu občanské války, nebo dokonce válečného konfliktu?

V těch studiích, které jsou dva, nebo tři roky staré, se podařilo docela pěkně vyhmátnout, že roste znepokojení, že roste počet chudých nebo naštvaných lidí. Nejedná se jen o Ukrajinu. Tu vidíme nejvíc, ale byly poměrně velké nepokoje v Bosně. Slovinsko se chvělo po ekonomické stránce. Vůbec Slovinsko je u nás hrozně málo sledované. Možná proto, že slovinská politika i ta korupční a taková rozhazovačná je hodně podobná tomu, co se děje u nás. Byly nepokoje v Bulharsku a do toho nejbližšího okolí našeho světa patří i Turecko, už jenom kvůli tomu, kolik Turků žije ve Vídni nebo v Německu. Z tohoto pohledu vidíme, že Evropou doopravdy otřáslo několik velkých nepokojů.

Ale řada těch nepokojů, jako například Bosna, je skrytá. V tom smyslu, že se navenek moc neděje, ale příčina strachu, naštvání nebo nenávisti vůči režimu však trvá dál. Mám pocit, že svět je v pohybu a ty bezpečnostní zprávy tohle vyhmátly velice dobře. Něco jiného je Krym, neslyšel jsem o žádné zprávě, která by se soustředila přímo na něj. To bylo překvapení pro každého, navíc že to bylo tak krátce po olympiádě. Kdybychom se začali bavit o možnosti války v Evropě nebo v jejím okolí zhruba před třemi měsíci, tak by to znělo neuvěřitelně, ale teď po tom Krymu už to jako takové fantazírování nezní.