Vydržíme prý do Velikonoc. Alespoň podle hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala. „Pokud budeme nadále dělat kompromisy, tak se za slibovanou dobu nedostaneme tam, kam se má. Pak nebudeme mít důvěru lidí a dojde k anarchii,“ řekl pro CNN Prima NEWS. Jak dlouho vydržíme podle vás? A dojde i na anarchii?
Tato obava je na místě a je založena na nepříjemném faktu, že i když čelíme již dlouhotrvající krizi, stále není definovaný jasný cíl, ke kterému by vše mělo směřovat. Pokud tento cíl nebudeme mít, může s příchodem jara skutečně nastat krize respektu k vládě a k opatřením. Do té doby je potřeba jasně zacílit vše, co se děje ke konkrétnímu stavu a výsledku.
Vypadá to, že se na otázku, kolik toho kdo vydrží, vláda ptát nebude. Premiér prohlásil, že žádné rozvolnění ani „po třech pekelných týdnech,“ které avizoval, stejně nepřijde. Už teď mají někteří lidé názor, že vláda s pomocí policie jde proti nim. Mají být rádi, že jsou ještě na živu a mlčet?
Bohužel, vláda a premiér především, se podle všeho chová bezkoncepčně. Podniká sice reaktivní opatření, reaguje na změny situace, ale chybí vedení problému ke konkrétnímu cíli. Lidé nutně potřebují cíl, potřebují směr a vizi. Je to nezbytná podmínka k respektu opatření; bohužel, vláda žádný viditelný a jasný cíl neposkytuje. Je otázkou, proč tomu tak je, když řada okolních zemí (třeba Rakousko) mají na cíl zaměřenou orientaci komunikace i managementu epidemie od samého začátku...
Každý si položí otázku, k čemu ta opatření vlastně jsou? Utěší lidi, že mohlo být ještě hůř? Že to mohou být oni, na které se nedostane zdravotní péče?
Cílem je zpomalit šíření viru, který se evidentně šíří velmi rychle. Tím ochránit životy a zdraví. Otázkou není, zda se to dělá, ale jak se to dělá. Zda mají lidé pocit, že opatření jsou logická a smysluplná, zda vedou k onomu stanovenému cíli, zda jsou dobře vysvětlená, zda pocházejí od důvěryhodných autorit. Právě toto vnímám jako problém. Strašení s mrazáky v ulicích a lidmi na chodbách nemocnic není ani logické, ani smysluplné a už vůbec ne důvěryhodné. Chybějící cíl taktéž.
Václav Klaus mladší má obavy, že naladění společnosti dnes připomíná rok 1946. Samotný „únor 48“ byl už jen razítkem na zásadní přeměně společnosti. Předcházela mu devastace hodnot, úřední likvidace tradičních pravicových stran, dominantní socialistické uvažování médií a elit v situaci poválečného rozvratu… Jak vám ta úvaha zní? Je nějaká podobnost?
Těžko srovnávat náš stav s něčím, co většina z nás nezažila. Je to nová situace, v novém prostředí. Naším společným cílem by mělo být za této situace postupovat k tomu, aby se naše životy co nejdříve vrátily do normálu. Srovnávat s velkými historickými krizemi je určitě hodně lákavé, ale ruku na srdce, k čemu nám to bude? Jak nás to posune k vyřešení problému, kterému čelíme? Kolik to zachrání životů?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá