Když Miloš Zeman jmenoval Jiřího Rusnoka, zvedla se velká vlna nevole. Podle kritiků Ústavu natahuje jako želé. Mají pravdu?

On prohlásil, že Ústavu bude natahovat jako želé. Vše, co dělá, je jen naplňování jeho kroků. Já s tím nesouhlasím, protože ani přímo zvolený prezident nemá větší mandát. Tak si to vysvětluje jen on sám a my mu to dovolíme. Ústava se nezměnila. Na druhou stranu jsou právníci, kteří říkají, že by své pravomoci začal natahovat až ve chvíli, kdy by ta vláda nedostala důvěru, a vládla přesto dál. Musíme se ale podívat na to, co se stalo v minulosti. Václav Klaus natahoval Ústavu také a nebyl přímo zvoleným prezidentem. Takže u nás, když nectíte Ústavu a domníváte se, že můžete všechno, tak vám v tom nemůže nikdo zabránit. Pro mě je primární větou, že prezident není odpovědný z výkonu své funkce, ale odpovědná je vláda. To znamená, že on opravdu tyto věci nemůže dělat.

Jak jste jako jeden z kandidátů na prezidenta přijala to, že byl ministrem financí jmenován Jan Fischer, který v tu chvíli splatil dluhy za svou prezidentskou kampaň?

Je to klientelismus. Pokud je to tak, že Miloš Zeman obsazuje do funkcí lidi, kteří mu pomáhali ve volební kampani, tak je to zásadně špatně. Potom člověk těžko může věřit, že chce zatočit s mafiány, když mu tohle nevadí. Ty peníze jsou podivné, jakož i celý příběh okolo financování kampaně Jana Fischera. Ale najednou to nevadí, protože na kamarády se bere jiný metr.

Nedosazovali si však do významných funkcí své kamarády všichni, nebylo to vždycky?

Špatně už je slovo kamarádi. Ti přeci nejsou od toho, aby mě následovali. Do funkcí se mají hledat důvěryhodní lidé z občanské společnosti, kteří nemusejí být kamarády, ale jsou známi jako bezúhonné a mravní osobnosti, které mají patřičnou vážnost. Někdy se, pravda, stane, že můj přítel je současně vážená a odborně zdatná osobnost. Mít za kamarády celou republiku ale také není dobře. Takové kamarádíčkování se překlápí právě v ten klientelismus. Svoboda a statečnost ve vnitřním rozhodování, že hájíte pravdu a ne své kamarády, se vytrácí.

Všichni obvinění z kauz Nagyová a političtí trafikanti už jsou venku z vazby. Co si o tom myslíte?

Na to je těžké něco říci, protože neznám všechny souvislosti i detaily a hrozně nerada bych působila emocionálně. Jen můžu opakovat, že doufám, že u nás začne fungovat nějaká spravedlnost a právo. A lidé, kteří něco porušují, si to začnou uvědomovat a začne se to vyšetřovat. To, co se nyní zdvihlo a zdá se, že některé věci už společnost není ochotna promlčovat, je dobrý směr. Našli se i stateční lidé, kteří se nedají. Na druhou stranu je třeba dodržovat právní rámec.

Nemyslíte si, že tyto politické kauzy přebily jiné, o nichž se přestalo mluvit a jako by byly zameteny pod koberec. Například odposlechy Romana Janouška a Pavla Béma?

Podobných kauz je opravdu hodně a policie je nestačí řešit. To je jedna věc. Navíc je zde určitá skupina lidí, kteří se odhodlali něco stíhat, ale vedle nich je v justici větší část lidí, kteří vše vždy přikryjí. Zřejmě jde i o zápas dvou skupin a nikdo neví, komu se co dostane do ruky. Nicméně je opravdu nutné dbát i na to, aby nedocházelo k porušování pravidel. Například u Davida Ratha mám pořád pochybnosti o tom, jestli jsou důvody k jeho vazbě stále na místě. Jestli už náhodou dávno nepominuly.

Hovoříte o dvou skupinách. Myslíte tím pravici a levici? Nezdá se vám v souvislosti s Rathem, že imunita chrání hlavně politiky na pravici?

Nemyslela jsem zrovna na pravici a levici. Spíš jsem uvažovala o lidech spojených s neformálními strukturami, které se zde vytvořily. Ta klientelistická vazba, která má své lidi všude. A na ty druhé, kteří se tomu pokoušejí postavit. S pravicí a levicí to nesouvisí. Souvisí to s odvahou, slušností a touhou dělat věci dobře. Je pravda, že někteří nebyli ve vazbě ani den, třeba Marek Dalík, a někdo jiný tam je i déle než rok. To je neuvěřitelné.