„My v Česku nechceme multikulturní ekofanatický pirátostán,“ řekl ve Sněmovně premiér Andrej Babiš. Za to dostal kromě předžalobní výzvy od Pirátů také řadu urážek. Komentátor Petr Honzejk o něm napsal, že „Babiš rozjíždí kampaň xenofobie a lží“ a apeloval na jeho poradce, ať nezrazují svůj kosmopolitní světonázor. Proč podle vás vyvolala mezi liberály slova o pirátostánu takový rozruch a rozčílení?

Pohled pana Babiše byl sice velmi zkratkovitý a zjednodušený, ale v zásadě pravdivý. Jedna věc je totiž program a stanoviska v něm, druhá je reálná politika, kterou Piráti razí, pro co ruku zvedají, ať už v našem či evropském parlamentu. A tam je proimigrační progresivistický ekofanatický směr vcelku jasně znatelný.

Jak jinak si vysvětlit 230 miliard, které se Hřib v době masivního výpadku příjmů rozhodl “nainvestovat” do klimatického plánu Prahy? Jak jinak chápat podporu politických neziskovek, které chtějí tak moc začleňovat, integrovat a skrývat skutečné dopady migrace a multikulturního začleňování? Nemluvě o neustálém tlaku na pošlapávání svobody projevu.

Liberály to obnažování a ta určitá zkratkovitost samozřejmě rozčiluje, protože pravda je, že i oni sami si musí uvědomovat, že tento směr u nás nemá zatím širší podporu. Nicméně, abych byla spravedlivá, vůbec by nebylo na škodu, kdyby i pan Babiš měl nějakou dávku sebereflexe. Peníze politickým neziskovkám posílá vláda, je to tedy jejich prodloužená ruka. Těžko také pohledat vlivnějšího a agilnějšího progresivistu, než je paní Jourová, a pokud jde o ekofanatismus, byla to vláda ČR, která schválila prohlášení k Zelené dohodě pro Evropu.