Před rokem se Česko mohlo chlubit nejlepšími čísly ohledně koronavirové pandemie. Nyní jsme varováním pro jiné státy, některé uzavírají Čechům hranice. Jak z těchto nechvalných statistik co nejrychleji ven?

Problém je v tom, že máme více než čtyři měsíce nouzový stav a jsme nejhorší. Mně z toho prostě plyne, že nouzový stav v podání této vlády nezabírá. Část opatření je chaotických, část je rozumných, ale ty zase někteří lidé nedodržují. A já se jim nevidím: Když dodržujete čtyři měsíce omezený režim a výsledky žádné, ztrácí se chuť omezení dodržovat. Takže za mě, jak z toho ven, upravit opatření, aby měla smysl: Do supermarketů můžu ve skrumáži ostatních, do malého krámku zajít nemůžu? A vymáhat jejich dodržování.

Ministr zdravotnictví řekl, že další zákazy nepomohou, že nyní jde už jen o odpovědnost Čechů. Má pravdu?

To už rovnou mohl říci: Pouštím kormidlo, do přístavu doplujte každý, jak chcete. Bylo to jedno z těch neuvěřitelných prohlášení této vlády. A vlastně přiznání: Vůbec nevíme, co s tím, my to prostě vzdáváme!

Poslaneckou sněmovnou neprošlo prodloužení nouzového stavu. Co se z vašeho pohledu při vyjednávání stalo, že premiér Andrej Babiš (ANO) nenalezl dostatečnou podporu?

Ale to je přece jednoduché, jen Babiš se pořád snaží to zamlžovat. Například poslanci STAN už několik měsíců nehlasují pro prodloužení celý měsíc a spolu s dalšími opozičními stranami požadují po vládě, aby upravila opatření, když ta stávající nezabírají. Pan premiér si to ale vždy prohlasoval s věrnými komunisty, kteří mu teď vypověděli poslušnost. Nic jiného se nestalo. A on to i přiznal na schůzce s šéfy parlamentních stran: Proč bych s vámi vyjednával, když jsem měl komunisty? A najednou je neměl.

Nouzový stav nakonec prodloužili hejtmani. Podmínkou pro další prodloužení je otevření škol a obchodů a fungování služeb. Považujete tuto podmínku za oprávněnou, když se čísla nakažených zvyšují? Mnoho odborníků před takovým rozvolněním varuje.

Děti by se do škol měly vrátit co nejdřív, ale co možná bezpečně. Za přísných hygienických podmínek. A s podmínkou testů. Teď ale vidíme, jak dopadl výběr firmy na dodávky testů – podivný výsledek s podivnou firmou. Takhle žáci do škol hned tak nezamíří.

Zároveň je pravdou, že některé děti už prakticky rok nebyly ve škole, což s sebou může nést dlouhodobé problémy. Jak to vnímáte jako pedagog?

Myslím, že jim hrozí – reálně, bez přehánění – sociální deprivace. Zvlášť prváci na základních, ale i středních školách by se měli vpravit do nového prostředí, získat sociální návyky, zvyknout si. Distanční výuka opravdu nenahradí sociální kontakt s učitelem a se spolužáky.