Domnívám se, že opravdu málokdo se nyní vyzná ve zprávách z ukrajinského bojiště. Z médií se dozvídáme, že Bachmut obsadili Rusové, ale prý se tím dostali do velkých potíží, kdy jim hrozí obklíčení. Ukrajina už údajně zahájila masivní ofenzívu atd. Laik se tak vůbec nedozví, kdo má v tomto konfliktu v současné době navrch. V této souvislosti mne napadá pouze Švejkova okřídlená věta, že situace na bojišti se každou chvíli mění. Dá se vůbec rozklíčovat, jak se tento konflikt vyvíjí?

Když jste zmínil toho Švejka, tak jsem si vzpomněl na jeho putimské putování, kdy na místní policejní služebně strážmistr Flanderka pronesl větu – naše zbraně úspěšně postupují vpřed. A nyní s Ukrajinou je to stejné. Už jsem to řekl mnohokrát, tento konflikt je charakteristický informační mlhou, dezinformacemi a propagandou. Přesně ve stylu, že první obětí každé války je pravda. Jak už před lety konstatoval Churchill, že ve válečných konfliktech je pravda natolik cenná, že ji je zapotřebí obklopit a bránit kupou lží.

A kdo v tomto konfliktu vlastně vyhrává? No, pokud to nevíme, tak je dobré se podívat na mapu a tam se dozvíme, že stále asi 18 procent ukrajinského území drží Rusko. Bohužel nejsme zatím ani svědky nějakého většího ukrajinského postupu, i když nedávno se mluvilo o jakýchsi dvou kilometrech v oblasti Bachmutu. To mohlo povzbudit na chvíli morálku ukrajinských vojáků, ale nejednalo se o žádnou zásadní událost v tomto konfliktu. A to, že Zelenskyj připustil v Japonsku, že Bachmut je už pouze v našich srdcích, jen potvrzuje jeho ovládnutí ruskými vojsky. Jestli Rusové budou chtít postupovat dál, to vědí jen oni sami. Nedovedu odhadnout, nakolik brát vážně prohlášení mluvčího Kremlu Peskova, že Rusko nechce dopustit nějaký zamrzlý konflikt a dotáhne ho do vítězného konce. Je to prohlášení stejné povahy jako od ukrajinské strany, která zas tvrdí, že osvobodí celou svou zemi včetně Krymu od ruských okupantů.

Jak to v tom konfliktu nyní skutečně je, není snadné pochopit. Já sám jsem poněkud skeptický k té tolik zmiňované ukrajinské ofenzívě. Jestli se bude jednat o větší akci, či menší postup na několika místech, jak prohlásil Podolský, s cílem stále zatěžovat okupační vojska a zatím vybavit Ukrajinu modernějšími západními zbraněmi, které ještě před nedávnem Západ odmítal Kyjevu dodat, to všechno je zatím těžké odhadnout a ukáže to až nejbližší budoucnost.

I když brutálně napadeným Ukrajincům fandíme a smekáme před jejich odvahou a úsilím, vkrádá se do mysli otázka, zda skutečně mohou ruské okupanty ze svých území vyhnat. Dá se předpovídat, jestli by Západ Kyjev stále vehementně podporoval, i kdyby jeho ofenzíva neměla až takové výsledky, jaké se od ní očekávají?

Čím víc bude ukrajinská armáda dosahovat úspěchů na bojišti a podaří se jí odrážet útoky Rusů, tím víc bude Západu dokazovat, že stojí za to Kyjev podporovat. Ovšem k těm prohlášením, že se jim podaří obnovit celistvost Ukrajiny, jako tomu bylo před rokem 2014, tedy před obsazením Krymu, jsem dost skeptický a myslím si, že ve skutečnosti tomu ukrajinské vedení ani samo moc nevěří. Ruské zdroje nejsou totiž tak vyčerpané, jak bychom si všichni přáli, prodej ropy a jiných surovin se daří, válečný průmysl se jim také dobře rozjíždí.

Já bych si především přál, aby se z Ukrajiny nestala rozbitá země s proruským režimem vládnoucím v Kyjevě, taková ruská onuce, ale země stabilní, které se dostanou odpovídající bezpečnostní záruky, aby nebyla zdrojem dalších konfliktů. K tomu bude ale potřeba, aby Západ pomáhal Ukrajině nejen dodávkami zbraní, ale i hospodářskou a diplomatickou činností.