Po posledních teroristických útocích ve Francii i ve Vídni zaznívá nejenom ze strany francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že je třeba vyhlásit válku radikálnímu islámu v Evropě. Jsou to správná slova a jsme ve válce s radikálním islámem, jak také Macron řekl?

V první řadě ano, už dlouhou dobu jsme ve válce s radikálním islámem. S těmi teroristy, kteří na území států v Evropě páchají trestné činy v podobě teroristických úderů, vražd a podobně. Nevím, do jaké míry ta slova, která pronesl prezident Macron, jsou nejsprávnější, protože měla zaznít již dávno v minulosti. My bychom měli pokračovat v boji proti radikálnímu islámu, a ne teprve teď začínat. Obsahově asi ano, ale toto vyjádření přichází poněkud pozdě. Francouzi už mají zkušenosti s řadou velmi tragických teroristických útoků na svém území.

Čím je zvyšující se radikalizace způsobena? A nakolik podle vás souvisí s nelegální migrací, se kterou je velmi často spojována?

Je potřeba vidět, že celkový trend radikalizace islámu a generování skutečně fundamentálních radikálních bojovníků islámu je jasný. Já bych jenom připomněl, že už v roce 1993 Samuel Huntington ve svém prvním článku pro Foreign Affairs zmínil už jen nadpisem Střet civilizací, že skutečně dochází k pohybu především islámu a potenciálnímu střetávání především s křesťanstvím. Tento proces byl vlastně zjišťován už počátkem devadesátých let po rozpadu bipolárního světa, kdy přestaly působit zájmy Sovětského svazu, Ameriky, rozpustila se Varšavská smlouva, spousta konfliktů byla utlumena a radikální síly se uvolnily. Tento trend pokračuje dál a myslím, že pokud se podíváme do minulosti, která nemusí být velmi hluboká, tak uvidíme, že agresivita z tohoto pohledu narůstá. Ostatně ten boj proti Islámskému státu, který se zároveň přenesl i na území Evropy, je jasným svědkem, že tady tento průběh existuje.

Migrace s radikalizací souvisí v tom, že už někdy v roce 2015, když se spustila velmi masivní vlna migrace, jsme jako bezpečnostní experti připomínali, že to není jenom čistá migrace lidí, kteří utíkají z válčících zón, ale že se mezi ně dostává velmi velké procento ekonomických migrantů. Ale bohužel Evropa nezvládala příjem migrantů, objevovali se mezi nimi i teroristé, kteří pak buď řídili přípravu teroristických útoků, nebo je přímo provedli.

Mimochodem, poslední útok, který byl provedený ve Francii, je úplně učebnicovým příkladem, jak byla migrace zneužita. Tunisan, který byl mimochodem v Tunisku v roce 2016 již identifikován jako potenciální útočník nožem, se dostal přes moře na Lampedusu, Italové ho vyhostili, ale neudělali to důsledně, takže mu řekli, že musí odjet. On pochopitelně neodjel, ale z Itálie zamířil do Francie, kde se dopustil vraždy čtyř lidí včetně činu uříznutí hlavy ženy. Migrace je potenciální hrozbou, konkrétně se vztahující k terorismu v každém případě.

A zadruhé, migrace je hrozbou v tom smyslu, že velký počet lidí, který přichází do Evropy, není Evropa schopná integrovat a z toho vznikají zklamané osudy a následně generování dalších možných teroristů. To je zase příklad původem makedonského přistěhovalce do Rakouska. Jeho rodiče jsou, jak se dnes říká, ze Severní Makedonie, a on už je vlastně rodilý Vídeňan, ale přecejen frustrace z neúspěšného života tam je a bohužel se dopustil tak hrozného teroristického činu.

Hodně se diskutuje o tom, jak moc se útok ve Vídni lišil od těch útoků ve Francii. Byl lépe naplánován i načasován, zatímco ve Francii šlo o nějaké menší jednotky, které se rozhodly konat. Vidíte to stejně?

Já myslím, že teroristé se učí jeden od druhého. Ti, v uvozovkách řečeno, francouzští útočníci, provedli v obou případech útok nožem, protože věděli, že je přece jenom problém se na veřejnosti pohybovat s útočnou puškou a tamní zpravodajské služby pracují jinak i ohledně získávání munice a tak dále. Ale zaměřme se na ten hrůzný okamžik onoho stětí hlavy nejméně jedné z těch obětí, což má skutečně velmi obrovský morální dopad a také francouzská společnost tak reaguje.

V té Vídni bych řekl, že v uvozovkách šlo o klasický útok útočnou puškou v ruce, kdy se vše připraví. Útočník určitě věděl, kde chce střílet, věděl, že se tam lidé soustřeďují, a zvolil to, co zvolit mohl – útočnou pušku kalašnikov. Věřím, byť se ta informace zatím neobjevila, že pochází z nějaké balkánské armády po bojích, které probíhaly na Balkáně v počátku devadesátých let. Domnívám se, že provedení je sice rozdílné, ale cíl je pořád stejný. To bychom nějakým způsobem neměli odlišovat.