Jak vnímáte další útoky? Poslední v Manchesteru na koncertě zpěvačky Ariany Grande, ale i ty předešlé. Překvapují vás? Nebo už jde o něco, na co si musíme zvyknout?

V podstatě je to čekání na další útok. Teď Manchester, po něm bude trvat nějakou dobu, než se radikální džihádisté seskupí, najdou podobný cíl, způsob řešení a toho, kdo útok provede, tedy sebevražedného atentátníka. Manchesterem to nekončí, dlouhodobě se nacházíme ve špatné situaci, která má nepříznivou tendenci, a my jako Evropa proti tomu ve skutečnosti nic neděláme. Ve slovních vyjádřeních ano, ale prakticky velmi málo.

Co takové útoky znamenají pro Česko?

Za prvé nelze vyloučit, že v Čechách nedojde k útoku, pravděpodobně může být ohrožena Praha, a jestliže si někdo myslí, že se něco takového nestane, tak je pouze otázka času, kdy se to stane. Máme velkou výhodu, která tkví v tom, že radikální džihádisté, kteří sem přišli, mají v České republice omezené možnosti a malé zázemí. Česká republika je poměrně homogenní, ale i to se ve skutečnosti mění. Stačí se projít po Václaváku a zjistíte, že to není tak, jak si představují politici, kteří tvrdí, že máme optimální podmínky pro to, aby se etablovali, aby měli možnost pracovat. Jednou dojde k asijskému útoku a ten bude bolestivější. Česká republika je zatím v druhé, možná třetí řadě zájmu teroristů. Mnohokrát jsem řekl, že teroristé mezi Německem a Rakouskem zemi Česká republika moc nevnímají.
Pro nás je zde ještě jeden negativní projev toho, co se odehrává, a to narušení vztahů mezi evropskými státy. Česká republika, Polsko, Maďarsko a částečně i Slovensko jsou kritizovány, že nechceme přijímat migranty. Mimochodem ty, kteří později vytvářejí podhoubí, aby se buňky etablovaly. My se vlastně, aby se na území České republiky neodehrávaly útoky, bráníme tím, že sem nechceme pustit lidi, kteří by zde mohli – tak, jak to řeší Evropská unie – začít budovat ono zázemí. Pochopitelně ne všichni a ne každý migrant je terorista. Jednoduše čím více bude takových lidí v Evropě, tím větší možnosti pro teroristy vytvoří. Letos jsme kritizováni a do budoucna bude tato věc konfliktní a bude narušovat vztahy mezi Českou republikou a západoevropskými zeměmi.

Dokáže se Evropa vůbec bránit?

Je potřeba se vrátit zpět o několik let. Začínaje od roku 2013, 2014 slyšíme od představitelů jednotlivých států a vedoucích představitelů Evropské unie, že musíme posílit obranu a udělat vše, abychom zastavili islámský terorismus. V okamžiku, kdy dojde k nějakému útoku, tak se vyjadřuje soustrast, účast s rodinnými příslušníky a slibuje se provedení větších opatření a posílení zpravodajských služeb. Ve skutečnosti máme radikální islám v Evropě. Za druhé neděláme téměř nic mimo smlouvy, která byla uzavřena s Tureckem, a i ta je hodně na vodě. Proudí k nám tisíce migrantů přes Středozemní moře a ten potenciál radikálních džihádistů se zvyšuje. Radikalizuje se část lidí, kteří jsou původem Evropané. To jsou věci, které tolerujeme, mluvíme o nich, ale ve skutečnosti jsme neudělali významné kroky k tomu, abychom to eliminovali. Dejme tomu za další dva tři měsíce dojde k jinému útoku zase někde jinde a zase přijdeme na to, že jsme nepřijali opatření. Ve skutečnosti a fakticky to ale nejde. Museli bychom žít v policejních státech, kde budeme neustále sledováni, a takový život by byl velmi složitý a nepříjemný. 

Změnilo se tedy alespoň něco od posledních útoků? Děláme všechno špatně, nebo se nám alespoň něco podařilo?

Formálně se udělala spousta věcí, ale prakticky nikoliv. Když se vrátíme k ochraně hranic Schengenu, tak se možná povedly některé dílčí kroky, ale Frontex, který by měl hrát významnou roli, je stále poměrně slabý. Máme smlouvu s Tureckem, což lze zaznamenat jako dílčí úspěch, ale víme, jaký vztah mezi Evropskou unií a Erdoganem, potažmo Tureckem panuje. Proud migrantů se sice zmírnil, ale nezmizel úplně a stále hrozí nebezpečí, že smlouvu vypoví. Trasa je stále polootevřená a k úplnému zastavení cesty nedošlo. Bohužel středomořská trasa z Libye do Itálie je otevřena dokořán za nesmyslných a naivních opatření, která Evropská unie přijímá.
De facto přijímáme všechny, kdo k nám přicházejí, a většinou to nejsou lidé, kteří by měli právo vstoupit do Evropské unie. My máme stanovená pravidla, abychom překonali následky krize, ale ve skutečnosti nás poškozují.