Co jste považoval v oblasti bezpečnosti za nejhorší v letošním roce? Gradující konflikt na Ukrajině, který způsobil novou studenou válku, nebo radikalizaci islámu a brutální chování Islámského státu?

Podle mého názoru vývoj v oblasti bezpečnosti je hodně komplikovaný a zároveň velmi nepříznivý. Situace v jednotlivých regionech je pravděpodobně natolik složitá, že nemůžeme očekávat, že se to podaří vyřešit v krátké době. Já osobně vidím nejméně tři taková zásadní hlediska, první je podle mého názoru asi nejsložitější, a to je Střední východ, pokračující radikalizace islámu a zároveň s tím ruku v ruce jdoucí válečný konflikt, který se odehrává v Sýrii a Iráku a který je živnou půdou pro vznik a pozdější rozvoj Islámského státu. I dnešní situace v Austrálii ukazuje na to, že se pravděpodobně tento fenomén začne rozšiřovat na území, které není uzavřeno Sýrií a Irákem, budou tendence expandovat do jiných států.

Byl tento rok, pokud jde o válečné konflikty, nějak odlišný oproti minulým letům, kdy probíhaly různé operace v Iráku a Afghánistánu, ale neměly takový přesah do jiných regionů, samozřejmě kromě teroristických útoků Al-kaidy?

I předcházející roky byly poměrně komplikované, ale vzhledem k tomu, že Spojené státy a NATO ve svých vlastních misích nasadily poměrně velké množství svých vojsk, přece jenom to znamenalo, že se řada konfliktů utlumila a podařilo se je kontrolovat. Tento rok je typický tím, že jak v Afghánistánu, tak i v Iráku, tam o něco dříve, se předává bezpečnost jejich států zpátky do rukou místním autoritám, ale jeví se to tak, že to není momentálně úplně úspěšný proces. Vidíme, že v Iráku se situace nezlepšila, právě naopak se zhoršovala, kdy bývalý irácký premiér Maliki nebyl schopen najít koncensus ve společnosti a výsledkem je poměrně radikální a rychlý růst Islámského státu na území Iráku. A nevím, jestli se to nové irácké vládě podaří vyřešit. Podobná situace nastává i v Afghánistánu, kde přece jen snižující se počty vojsk na území Afghánistánu, jejich stahování na základny a předávání odpovědnosti vojskům, ale i policejním sborům tohoto státu se ukazuje také jako poměrně komplikované. Uvidíme, jestli se podaří udržet Talibán v takových mezích, že nebude ohrožovat samotné hlavní město. Ale po těch posledních případech z konce minulého týdne a ze včerejška to vypadá, že se Talibán dostává poměrně blízko k administrativním a průmyslovým centrům Afghánistánu. A to vidím jako nebezpečné.

Je ale tedy řešením v této situace nechat bezpečnost na Afghánistánu a v budoucnu se jen podílet na výcviku afgánské armády a policie? Není nebezpečné nechat tento region bez větší ochrany?

Myslím, že jiné řešení neexistuje, protože nemohou být vojska států NATO, případně dalších spojenců a koaličních partnerů na něčím území a dělat tam pořádek. Státy, kterým se dala nějaká podpora, si musí najít způsob, jak tuto odpovědnost převzít a dál svůj stát spravovat. To není jen o Afghánistánu, ale i o Iráku.

Ale nebyly to vlastně vyhozené peníze, které stály vojenské operace v Afghánistánu a Iráku, pokud hrozí, že se tam situace vrací zpátky k rozvratu, a když vidíme Islámský stát, možná do ještě horší podoby, než jaká byla v době, než tam vstoupila vojska Spojených států a dalších zemí? Není potřeba hledat jinou strategii, jak se vypořádat s problémy terorismu, když tenhle způsob dlouhodobě selhává?

Zatím nikdo nepřišel s jiným způsobem, jak celou situaci řešit. Jednoduše děláme, co umíme. Jak by vypadal svět a situace v těchto regionech, kdyby naše vojska nezasáhla na těchto územích? To je zkrátka jeden velký a obrovský otazník. Vrátíme-li se do oblasti Iráku, kdyby tam koaliční vojska a později aliance nezasáhly, tak si myslím, že by celý region byl značně destabilizován a následky by mohly být mnohem horší. Samozřejmě, že je to obrovský otazník, je třeba, abychom vyhodnotili, zda jsme udělali úplně všechno pro to, aby se situace zklidnila, aby se dostala do nějakých akceptovatelných úrovní. Ale zase nemůžeme opravdu dělat všechno za dané státy, ony musí mít odpovědnost a provést takové kroky, které budou znamenat změnu společnosti, aby lidé chtěli žít v nějakém, asi ne v úplně demokratickém režimu, tomu už dneska nevěřím, ale alespoň ve světě, v němž budou mít nějaká svá práva a nikdo jim je nebude upírat. Víte, jaké jsou v těchto oblastech vztahy například k ženám. Já osobně si myslím, že jsme udělali všechno pro to, aby v těch státech, kde jsme zasahovali, se situace zlepšila a bude záležet na nich, zda toho využijí.