Teroristické útoky v Londýně a předtím v Manchesteru otřásly, stejně jako předešlé násilné akce, veřejností nejen v Evropě. Britská premiérka Theresa Mayová po dřívějších útocích zdůrazňovala, že teroristé neporazí tradiční britské hodnoty; po sobotním nočním útoku v Londýně byla mnohem radikálnější, když prohlásila, že Velká Británie byla vůči extremistům až moc tolerantní a že nastal čas říci, že už toho bylo dost. Není už trochu pozdě?

Velká Británie stejně jako některé další země má koloniální minulost, takže obyvatelstvo těchto zemí tvoří z poměrně velké části přistěhovalci. To je historicky dáno. Nyní probíhá radikalizace, v tomto případě muslimská radikalizace v zemích, kde muslimové dlouho žijí ve velkých komunitách, možná i v horších sociálních podmínkách, integrovali se pouze částečně. A proto jsou tam větší problémy než v zemích, jako je Česká republika, pokud nedopustíme, aby nám tady vznikla taky nějaká velká obdobná komunita. Británie to zkrátka bude mít složité, ale není v tom sama.

Vy tedy vidíte spíš problém v radikalizaci druhé nebo třetí generace přistěhovalců než v nové vlně migrace, protože pak by více útoků mělo být logicky v zemích jako Německo, Švédsko, Itálie nebo Řecko, kde ten příliv nových migrantů byl největší?

Jen nevím, jestli není těch útoků v těchto zemích víc, než oficiálně přiznávají. Objevují se časté zprávy, že jsou některé útoky tutlány. A utečenci v současných vlnách jen posílí ty radikály, kteří již v Evropě jsou.

Myslíte si, že je správné informace o teroristických útocích tajit? Nejsou pak občané těchto zemí ukolébáváni k pocitu bezpečí?

V Evropské unii převládá politika multikulturalismu a ochoty k příjímání imigrantů. Podle mě je to vyvoláno i ekonomickými faktory a falešným vnímáním imigrantů jako levné pracovní síly. Na imigrantech založily svou existenci různé nevládní organizace, které prosazují myšlenky humanitární pomoci a integrace muslimů do společnosti. Tato politika je konfrontována s realitou, ve které dochází k různým útokům, jako například v Německu, Francii a Velké Británii. V případě útoků pak obyvatelstvo reaguje na problémy s muslimy obecně a ohrožuje politické cíle vládnoucích byrokratů. Bohužel evropská politika Evropské unie a vlád evropských zemí taková je.

Jak se v této souvislosti díváte na opětovný tlak vedení Evropské unie, aby všechny členské státy dodržovaly takzvané uprchlické kvóty? Měli bychom být solidární i za cenu rizika, že si zavlečeme islámské teroristy i do České republiky?

Určitě ne. Protože když si někdo pozve migranty, má se o ně postarat, a ne je posílat dalším subjektům, které je nepozvaly. Solidarita je potřebná v případech lidí skutečně ohrožených na životě. Záběry utečenců, jejich chování v utečeneckých centrech, soudě podle dostupných informací, mě nepřesvědčily o tom, že nejde v drtivé většině o ekonomické migranty. Jednání Evropské unie považuji za nešťastné, neboť to považuji za nesmysl i proto, že podle mého názoru nutit tyto lidi – kteří naslouchali vábivým pobídkám některých evropských politiků – aby žili někde, kde žít nechtějí, různé návrhy na sjednocení výše podpory migrantům a podobně, jsou nereálné a vyvolává to ještě větší odpor k politice EU. A navíc, my jako ČR solidární jsme. Dokazujeme to naší pomocí na schengenské hranici.

Navíc, jak jsem už naznačil, považuji ty odporné teroristické útoky na lidi pouze za vrchol ledovce. Hlavní nebezpečí podle mě spočívá právě v možném vytvoření diaspor kulturně a sociálně neslučitelných s naší evropskou civilizací, kde mohou probíhat právě procesy radikalizace. Demokracie dává možnost v horizontu možná desítek let, ale taky i možná v kratším období, aby tyto diaspory získaly politická práva a sílu tvořit politiku států, zákony a pravidla života, které by mohly být zcela odlišné od našich historicky přijatých pravidel a zvyků. A pokud chceme žít v demokracii a zároveň si uchovat svou identitu, musíme naše pravidla, zákony a zvyky chránit – to znamená nedopustit již od počátku možné riziko tohoto vývoje. Bohužel si myslím, že v řadě států Evropy už je na to pozdě.

Jak se díváte v této souvislosti na politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa, který na své návštěvě v arabských zemích uzavřel zbrojní dohodu se Saúdskou Arábií v hodnotě zhruba 110 miliard dolarů, což má království a okolní spojenecké země Arabského poloostrova připravit na možné ohrožení ze strany Iránu? Přitom Saúdská Arábie je kolébkou islámského fundamentalismu, má problém s dodržováním lidských práv a podporuje islamistické povstalce v Sýrii.

Je to ovšem „náš“ možná ne příliš demokratický režim, není to ten škaredý nedemokratický režim jako například, podle mínění některých, třeba v Rusku. Ale já bych to nezveličoval, protože si dělám legraci, každopádně Saúdská Arábie již v minulosti nakupovala zbraně především v USA. A Trump pouze dělá to, co by měl dělat každý politik v zájmu prosperity svého státu. Obchod je obchod. A státy mají své zájmy.

Na schůzce hlav států a premiérů v Bruselu vytvořily členské státy Aliance oficiální koalici proti teroristické síti Islámský stát na Blízkém východě. Na summitu zaznělo, že NATO by se mělo víc zapojit do boje proti Islámskému státu, avšak ne bojovými jednotkami, ale technickou a materiální podporou i intenzivnějšími výcvikovými aktivitami. Nebylo by účinnější pomoci se zapojením vojáků, aby konflikt skončil rychleji? Po větším zapojení NATO do boje s terorismem volal před časem i prezident Miloš Zeman.

Velkou pozemní operací nebudou zasahovat ani Spojené státy, a i kdyby, tak si nemyslím, že by ostatní státy NATO vyslaly nějaké jednotky. Přece jen Afghánistán a Irák přinesly nějaká poučení. Možné je zapojení malých speciálních jednotek, letectva, získávání a předávání informací všeho druhu, ale to se již v podstatě děje. Nemyslím, že dojde k nějakému radikálnímu zvratu.

NATO je sice obranné uskupení, ale není boj s Islámským státem a terorismem obranou naší západní civilizace, naší kultury?

NATO má určitý problém, stejně jako jakékoliv vojenské uskupení. Plánuje operace proti protivníkovi, kterého umí „popsat“, proti jinému vojenskému ohrožení. Terorismus je velice tvárná a proměnná hrozba, ISIL je možné porazit na daném teritoriu, ale může velmi snadno „migrovat“ na jiné. Můžete vojensky porazit stát, ale s ideologií to tak snadné není.

Americký prezident Donald Trump na nedávném summitu NATO znovu zopakoval, aby členské státy Severoatlantické aliance financovaly své armády podle dohodnutých pravidel. Zatím to dodržuje jen pět z 28 zemí Aliance. Svůj závazek neplní ani České republika. Ale jsme schopni dávat na armádu stanovená dvě procenta z HDP a dokážeme peníze pak smysluplně využít?

Považují dostatečné výdaje na obranu za nezbytnost každého suverénního státu bez ohledu na zapojení v aliancích a nějaké sliby. Správně ale kladete otázku na smysluplné využití těchto nákladů. Změnilo by se něco v současné době, kdyby Ministerstvo obrany dostalo místo jednoho procenta dvě, když v podstatě neumí utratit to, co má?

Podle mě chybí v České republice propracovaný systém plánování činnosti armády a obrany státu obecně. Dostala armáda od Parlamentu ČR někdy nějaké politické zadání, na co se má připravovat? Jistě, je tu ministr a vláda, ale bezpečnost státu je nad koalicemi a stranami a nemění se každé čtyři roky. Má armáda záruky dostatečného financování toho, na co se má připravovat? Existuje tu nějaký systém plánování a garantování nákladů na velké programy vyzbrojování? Bereme si za vzor USA – tam probíhá akvizice takových programů na základě zákona, který zároveň, pokud je schválen, zaručuje to, že bude finančně pokryt celý životní cyklus výzbroje.

Považuji osobně za nevýhodné plánovat v procentech HDP, daleko pružnější a stabilnější je plánování v absolutních číslech – v korunách. Nebo snad máme věštecké koule a víme, jaký bude HDP za dejme tomu pět, deset let?

Vrcholní ústavní činitelé a instituce jsou prostě na tahu, jinak nikdo nemůže zaručit efektivní vynakládání prostředků na obranu.

Mění se potřeby armády vzhledem k novým bezpečnostním rizikům, která se objevují, třeba i v souvislosti s terorismem? Byli jsme připraveni na jiné hrozby, než jaké se dnes objevují?

Tady platí to, co jsem říkal o NATO a o případném zásahu proti Islámskému státu. Vypadá to tak, že hlavním protivníkem je chybně Rusko, a ne terorismus.