Pane docente, vládní krize skončila, máme nového ministra kultury, o kterém jste psal, že „pořád lepší než Petříček“. Co si vzít z celé kauzy kolem nejmenování Michala Šmardy?

Přiznám, že mě překvapilo to, kam až jsou ochotni zajít obhájci současných pořádků. Vždyť celé to přece začalo nesmělým pokusem Staňka reagovat na zoufalou situaci na Ministerstvu kultury. Fajtova finta, kterou si tento výtečník přihrál malou domů přes milión korun způsobem, ze kterého se chce zvracet, je jen tou třešničkou na dortu. Vyházet schopné lidi a pak se označit za jediného, se kterým mohu uzavřít smlouvu, a strčit si veřejné peníze, peníze na kulturu (!) do kapsy... A přesto to někteří obhajovali. Naši „kultútrégři“. Když už to nešlo jinak, tak presumpcí neviny. Jim vůbec nedošlo, že na krajní neetické pochybení, jak danou kauzu lze velmi mírně nazvat, se presumpce neviny nevztahuje. Je to prostě svinstvo a basta.

Zpráva NKÚ pak situaci v kultuře popsala komplexně. Tlakem na odvolání tehdejšího ministra Staňka, který se pokusil o nápravu stavu, vznikla nestandardní situace, která trvá doposud. Vedení ČSSD tím znemožnilo stranu. Nic neskončilo. Uvidíme, jak si povede současný ministr Zaorálek.

Pokud se týká Šmardy, tak myslím, že to byl velmi nešťastný krok současného vedení ČSSD, který doposud nechápu. Jak může za každou cenu prosazovat do vlády člověka, který se otevřeně před tím i po tom stavěl proti existenci této vlády? Jakou to má logiku? Jak může do vlády navrhovat vedení strany člověka, který o lidech v tomto vedení říká: „Jsem přesvědčen o tom, že tím, co v nás zabilo schopnost regenerace, byla zpanštělost a závislost na moci. Čím dál častěji jsem měl svíravý pocit, že naši politici na všech úrovních ztrácejí schopnost reagovat na společenské změny". Člověka, který je součástí tohoto vedení. To, co se v souvislosti s výměnou ministra kultury odehrálo, bylo ze strany vedení ČSSD explozí nepochopitelné iracionality. To, jak se v dané kauze chovala mainstreamová media, bylo rovněž ostudné. Ale asi proto, že „Fajtova“ finta se vyskytuje mnohem častěji.

Novinář Erik Best o kauze Šmarda řekl, že ČSSD nominací Šmardy chtěla vyvolat spor, protože věděla, že nebude přijata. Následný rozkol ve vládě pak měl Babiše přinutit jít do svazku s Okamurou a mít mezinárodní ostudu. Pokud by Šmardu Zeman jmenoval, nový ministr by pak Babiše „ostřeloval“ přímo zevnitř vlády. Sociální demokraté ale tento plán vzdali v momentě, kdy vyšlo najevo, že někteří jejich poslanci, například J. Foldyna, by podpořili i „rekonstruovanou“ vládu. Je podle vás možné, že ČSSD skutečně měla se Šmardou takový plán? Jaký je váš předpoklad?

Erika Besta rád čtu, ale tentokrát si myslím, že příliš fabuluje. Ze dvou důvodů. Tak složité kombinace není současné vedení ČSSD schopno. Především však toto vedení ví, že končí. Definitivně a patrně bez trafik. Proto se snaží za každou cenu zůstat přilepené na Babiše. Ani na vteřinu jsem nepochyboval, že z vlády neodejde. A platí to i do budoucna. Mj. vyhrál jsem na toto téma několik sázek. A ještě v jedné věci Bestova konstrukce pokulhává. Vůbec by nedošlo k „mezinárodní ostudě“ Babiše, ale SPD by měla příležitost etablovat se jako státotvorná doma i v zahraničí. Měla by možnost prosazovat velmi rozumné věci, např. v oblasti penzijního systému, kde má nosný projekt a kde jiné strany i instituce selhávají nesmyslnými návrhy na povinné paušální doby prodloužení odchodu do důchodu, tj. pokusu jít v této oblasti „Putinovou cestou“, která se ani v Rusku neosvědčila.

Jak se díváte na slova poslance Jaroslava Foldyny, který by, jak se vyjádřil, podpořil i rekonstruovanou vládu bez své vlastní strany? Jde o zradu na voličích, nebo se jí spíše dopustila sama ČSSD?