Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Zvolením Trumpa se potvrdil směr vývoje, který se vrací k nacionalismu. Začíná už otevřený boj mezi globalismem a nacionalismem, je to vidět všude a všechny současné střety jsou v rámci tohoto fenoménu, zatímco třeba boj levice a pravice se dostává do pozadí, ztratil už dávno svoje ostří a oba směry spíše splývají. Zatím jsme na začátku tohoto procesu, proto je těžko něco předvídat. Mám radost, že se něco pohnulo, ale zároveň starost, aby to šlo správným směrem.

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisí i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická (kontra)revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už se jedná o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Halíkův názor je manipulativním zvýrazňováním okrajových jevů takzvaných zástupných problémů a k tomu připojuje pomlouvačnou lež, že oponenti jsou agresivní hlupáci. Skutečným nastupujícím společenským jevem je jakýsi „návrat k domovu“, jakési zamyšlení nad budoucností, které je přirozené spíše pro obyčejné starší zkušené lidi než pro kavárenské intelektuály vedoucí nepřirozený život. Halíkovi je zamyšlení normálních lidí ohledně existence svého národa velmi vzdálené, možná jim ani nerozumí.

Ideologičtí kosmopolité – Halík a spol., kteří tvoří onu „členskou základnu“ globalismu, jsou vzteklí, že se jim ničení západní civilizace zaseklo, jejich ďábelské svody nihilistického a hédonického života nemají takovou sílu, jak předpokládali. Musí být v šoku z toho, že ženy neposlouchají globalistické ideologie, nestaví se proti „bílým protestantským mužům“, rodiny se nerozpadají dosti rychle, ženy se za své muže staví, některé dokonce ještě mají s nimi děti. To musí být otřesný pocit marnosti, kolik práce do rozkladu a vymření evropských národů globalisté dali a teď – škoda mluvit. Samozřejmě, že druhý názor je pravdivý.