Téměř rok byla zavřená divadla, řada umělců byla bez práce. Jak vy jste tu nejhorší „dobu covidovou“ jako herec zvládl?

Mám takovou zásadu: Když mi teče do bot, tak to okamžitě nerozhlásím do světa, ale snažím se to nějak vyřešit. Jsem narozen ve znamení Panny. Lidé v tomhle znamení, když spadnou až na úplné dno, zmobilizují všechny síly. Nečekal jsem se skloněnou hlavou, až něco přijde, ale naopak šel osudu naproti podle hesla: „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Začal jsem psát na facebook své originální vzpomínky. Měly ohromný ohlas. Spisovatel Honza Bauer mi navrhl, abych napsal knihu. Tak jsem se do toho pustil. Neuvěřitelné se stalo skutkem! 4. 11. 2021 mi v nakladatelství Naše vojsko vyjde kniha Kotrmelce jednoho herce. Nabil jsem ji humorem a vypointovanými situacemi. Pevně věřím, že prostřednictvím svých životních kotrmelců rozdám čtenářům spoustu radosti. Kéž by! Byl bych šťastnej jako malej Jarda! A abych se náhodou nezačal nudit, napsal jsem svoji čtvrtou divadelní komedii Šest v tom, kterou teď v létě začínáme hrát v amfiteátrech po celé republice. Takže místo aby mě covid poslal do kolen, dodal mi tvůrčí energii. To jsou paradoxy…

Ozývaly se hlasy, že stát během pandemie kulturu, umělce, dostatečně nepodpořil. Na druhou stranu někteří lidé posílali umělce „za kasu“, aby si na sebe vydělali. Kde je podle vás pravda?

Každá strana má svoji pravdu… Já jsem finančně, i když podpora od státu nebyla žádná sláva, na rozdíl od věčných „uměleckých sociálů“, kteří si, ač mají plné diáře a točí seriály, neustále stěžují, nestrádal. Trápilo mě něco jiného. Obyčejné lidské sobectví. Když vypukla pandemie – nestačil jsem se divit... Jak to zpívá Voskovec s Werichem: „Lidi na lidi jsou jako saně! Člověk na člověka jako kat! Podívejte se na ně, musíte naříkat!“  Naříkal jsem. Někteří moji daleko slavnější kolegové si od začátku pandemie stavěli bábovičky výhradně na svém písečku a své ryze sobecké důvody zakrývali starostí o blaho nás všech. Herec Heřmánek napsal v srpnu 2020 ministrovi kultury dopis, aby zavřel divadla! Prý má o nás, starší herce, strach... Dobroděj! Dodnes nechápu, proč mluvil za nás za všechny?

My jsme též svéprávní! Anebo že by mu šlo jen o případné dotace na jeho divadlo? Ne, to určitě ne, křivdím tomu starostlivému zachránci. Heřmánek nás stejně jako ta bylina chtěl léčit, i když nejsme nemocní a o jeho „pomoc“ nestojíme! A nechtěl nás rušit, proto poslal ministrovi dopis za našimi zády a bez našeho vědomí. Měli bychom mu být vděční… Koronavirová nákaza v roce 2020 zasáhla celý svět a nikdo neví, kdy ta „covidová hrůza“ skončí. V jednu chvíli v naší republice zavládl chaos. Politici vydávali protichůdná prohlášení a všechny jejich zákazy a příkazy odnášel občan. Některým profesím, kterým vláda ze dne na den uzavřela činnost, rychle docházely peníze. Spousta lidí si sáhla až na úplné dno. V téhle složité době jsem se byl projít po matičce Praze. Zastavil mě nádherný zvuk houslí. Můj oblíbený Mendelssohn! Chlapík v ošoupaném hubertusu, před sebou na zemi položený klobouk. Byl mi povědomý. Hodil jsem mu do klobouku pár drobných, abych si jeho tvář lépe prohlédl. To není možný! To je přece pan V. z České filharmonie! Šel jsem dál. Metař zametal chodník. Jako by se s koštětem nad dlažbou vznášel.
Neuvěřitelně ladné pohyby! Každé jeho zametení bylo uměleckým zážitkem. Jak by taky ne! Metař byl pan K. – baletní mistr z Moravy! Zatroubilo na mě auto. Z popelářského vozu se vyklonil muž a zpěvavým tónem mě zdravil. To se mi snad zdá! Sólista opery pan D.! Něco mi seshora spadlo na hlavu. Nějaká malta. Chlápek na lešení se mi omlouval, že nechtěl, a pokračoval s ostatními dělníky v dělání nové omítky. Myslel jsem, že mám halucinace! Ne, nezmýlil jsem se! Znal jsem ho z televize! Kdysi slavný herec pan Z.! A dole pod lešením stál známý rockový zpěvák, co natočil spoustu CD! Teď tady točil míchačkou... Ze stánku „na levnou krásu“ mě oslovil ženský hlas: „Pane, nechcete suvenýr pro manželku?“ Ten hlas jsem znal! Patřil herečce, která dabovala hlavní postavu v mém oblíbeném seriálu. A teď tu prodávala suvenýry… Přišla bída na kozáky a zvlášť na kulturu.