Co vás přivedlo k politice? Hraje ve filmech, seriálech, v divadle, moderujete. Jak jste se ocitl v aktivní politice?

Dá se říct, že mě k tomu dotlačila situace. S myšlenkou nějakého politického angažmá jsem v minulosti několikrát koketoval, ale částečně z pohodlnost a částečně z vnitřní neangažovanosti jsem tuto myšlenku nikdy nerealizoval. Spíš takové hraní si v hlavě, přemýšlení o nápadech, co by s dalo dělat, změnit. Politika mě vždy zajímala, sleduju ji, zajímám se. 

Najednou přišla nabídka, abych kandidoval za hnutí Praha bez chaosu a vzhledem k tomu, že v čele hnutí stojí Jarda Ďuriš, jehož osobně znám, vážím si ho a vnímám jako přemýšlivého člověka a profesionála s velmi zdravým názorem na věc, kývnul jsem. Převážil ve mně zodpovědnost nejen vůči tomuto hnutí, ale i vůči Praze. Pokud někdo usoudil, že můžu v něčem pomoct, tak proč bych to neudělal. Kandiduji proto na Praze 6 na šestém místě a do pražského zastupitelstva z místa jedenáctého.

Dosluhující vedení Prahy s pirátským primátorem bylo po celé čtyři roky hlasitě kritizováno za celou řadu věcí. Co vadilo vám?

Je toho určitě víc a zároveň bych dodal, že kritizováno nebylo jen toto vedení Prahy, ale i ta předchozí. Mám-li zmínit jednu konkrétní věc, tak ze současného vedení magistrátu cítím, že se rozhodlo bezhlavě utrácet peníze. Potřebují občanům vykázat, že proinvestovali tolik a tolik peněz. Jak je ale investovali? Utratili to předražené namalování cyklopruhů, které jsou najednou všude po Praze, bez logiky, bez rozmyšlení, bez využití selského rozumu. To mi přijde jako zhůvěřilost. Jako když splachuji záchod pitnou vodou. Působí to, že si řekli, jak za co nejkratší dobu utratit co nejvíc peněz, bez práce a nějakého velkého přemýšlení a plánování a výsledkem pro ně bylo namalovat cyklopruhy. Vše nasvědčuje tomu, že jde o cílenou snahu jak utratit peníze a vykázat činnost.

Cyklopruhy jsou věčné téma…

Ano, ale je to nejviditelnější problém, který dennodenně komplikuje Pražanům život. Chtěl bych vidět jediného rozumného cyklistu, který pojede ve “svém” pruhu na hlavním tahu podél souvislého proudu automobilů, které smrdí. Pokud má za sebou cyklista v tu chvíli už nějaký výkon, jeho plicní sklípky jsou maximálně otevřené a tahá do sebe zplodiny násobně víc než běžný chodec. 

Zajímavé je, že jsem vypozoroval co těmi nesmyslnými pruhy způsobili. Je to neuvěřitelně rostoucí agresivita cyklistů, kteří se v těch svých pruzích cítí neohroženě, že jim to patří, přestali dávat pozor jako by nebyli účastníky provozu. Je z nich cítit silná agrese. Neexistuje žádná kampaň, která by vysvětlovala, aby nezapomněli, že jsou stále účastníky silničního provozu, musí dávat pozor, koukat se kolem a netvářit se, že ten cyklopruh je jako oddělený tunel někde v podzemí, kde mohou jet bez ohledu na všechny ostatní. 

Takže podle vás ty pruhy pro cyklisty vůbec neměli vzniknout?

Rozhodně ne v takové míře a v této době. Měl se nejdřív dostavět okruh, ulevit dopravě ve městě, dobudovat další důležité dopravní stavby a pak začít s rozmyslem postupně rozšiřovat místa na silnicích, kde budou mít cyklisté vlastní pruhy. Začínat se má vždycky od A, jenže oni začali od Z. Je možné, že v budoucnu budou po Praze ulice, které vůbec nebudou pro automobily přístupné, třeba v určitých hodinách. K tomu ale musíme dospět a dopravu z centra a širšího centra dostat ven z města. Bohužel to dělali obráceně, nejdřív namalovali cyklopruhy, ubrali pruhy pro auta a pak se divili, že vznikají delší kolony a zácpy na místech, kde před tím žádné nebyly. Nesmyslný přístup, absence logiky, peklo.