Třicet let od pádu komunismu. Co pro vás toto výročí znamená? A co se nám za tu dobu podařilo, či nikoliv?

Výročí pro mne znamená konec nesvobody pro východoevropské země tím, že utlačovatel – Sovětský svaz – byl hospodářsky dotlačen do kolen zbrojní soutěží se Spojenými státy. Obyvatelstvo ČSSR se ke snaze vymknout se ze sovětského bolševického chomoutu přidalo jako předposlední ze všech satelitních států SSSR.

Výročí připadá na rok, kdy se vláda potýká s problémy, a na pražské Letné se sešlo na 250 tisíc lidí kvůli demonstraci. Co to vypovídá o naší společnosti?

Je to jen náhodná časová shoda. Velké demonstrace svědčí o tom, že politika není české společnosti lhostejná. Zároveň to ukazuje i na její naivitu vlivem scházející politické gramotnosti, protože demonstrace nemohou donutit Babiše k odstoupení, pokud požadavek on a jeho vlastní strana ignoruje. To může ale učinit Poslanecká sněmovna odhlasováním nedůvěry vládě. Takže správnou cestou je, buď k tomu nutit poslance politických stran v Parlamentu – ne však poslední směšnou fraškou, kdy bylo od počátku jasné, že pro vyslovení nedůvěry vládě bude v Poslanecké sněmovně scházet minimálně deset hlasů – nebo využít práva petičního, nebo v nejbližších parlamentních volbách Babiše a ANO odvolit.

Vláda premiéra Babiše má za sebou rok působení. Premiér opakuje, že je jiným druhem politika než jeho předchůdci. Je jeho chování tak odlišné? A jak se mu podle vás daří, i ve srovnání s jeho předchůdci, vykonávat funkci ministerského předsedy?

Stát se nedá zcela řídit jako velký podnik, to je zásadní omyl, protože někdy se musí učinit rozhodnutí, která jsou z hlediska podniku nesmyslná. Babiš hodně těží z toho, že doma ukazuje jinou tvář, tedy zastává odlišné postoje než v Bruselu.

Advokátka Jana Hamplová mi v rozhovoru řekla, že Andreje Babiše ve funkci premiéra považuje za prohru i vzhledem k jeho minulosti a vlastnostem. Souhlasíte s tím, nebo nikoliv?

Ano. Co si musí pomyslet západoevropská společnost o české, když si Babiše ponechává ve vedení státu navzdory jeho minulosti? Být premiérem nebo ministrem v nějakém státu západní Evropy, byl by již dávno odstraněn ze státních funkcí. Pro možný střet zájmů by ho tam už nedesignovali ani ministrem financí!

Často slýcháme, že Andreje Babiše stvořily tradiční strany, které zaspaly, případně pokazily, co se dalo. Je to tak? Proč je jeho osoba tak úspěšná?

Zčásti jej stvořily svým počínáním ostatní politické strany, zčásti za to může politická negramotnost české společnosti. Strany i Babiš postupně zjišťoval, že nemusí příliš si lámat hlavu, co dát do volebního programu, když stačí vymyslet téměř cokoliv s vědomím, že to nebudou schopni splnit, a fakt, že to nesplnili – a to je důležité – voliči do příštích voleb zapomenou. Většina stran v České republice se stala obětí vlastního bezbřehého populismu. Ne, že by si západoevropské strany nepočínaly v menším měřítku obdobně, ale tam voliči nezapomínají tak rychle jako ti čeští. A bývá pravidlem, že po nesplnění slibů to těmto stranám spočítají nejpozději u následujících voleb.