Myslíte, že odkaz 28. října není v dnešní době jen fráze nebo prázdné slovo?

Myslím si, že to rozhodně není prázdné slovo. Je to i jeden z největších symbolů samostatné republiky, stejně jako státní vlajka, znak a hymna. Je to den, který připomíná i neslavný konec monarchie, jež se dějinně vyprázdnila. Je to připomínka hrdinství mnoha českých, slovenských a rusínských vojáků bojujících v legiích, připomenutí konce útrap světové války, osvobození z kriminálů těch statečných, kteří neváhali bojovat proti národnostnímu a koneckonců i sociálnímu útlaku.

Tento svátek je pro obyvatele České republiky větší srdeční záležitost než u Slováků. Kde je podle vás prapříčina?

Jednoduchá otázka, složitá a pohříchu subjektivní odpověď. Já v té době nežil a tudíž mám vše zprostředkované od generace mých dědů. Asi byla chyba stavět na myšlence československého národa. Češi i Slováci se dějinně vyprofilovali jako dva svébytné národy. Ony jejich osudy za habsburské monarchie byly přeci jen značně rozdílné. Dalším problémem tzv. čechoslovakismu byla německá národnostní otázka. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni. A to vůbec nemluvím o původně skutečně mnohonárodnostní Podkarpatské Rusi.

Dnes si politici rádi berou do úst „tatíčka Masaryka". Není to zase jen populární klišé?

Je. Docela by mě zajímalo, kolik z těch, kteří si TGM dnes berou do úst, od něho někdy vůbec něco četli. Nebo alespoň knížku velmi poučnou z pera Karla Čapka, mám na mysli slavné rozhovory s Masarykem. Kolik jich dnes ví o tom, že Masaryk nebyl jen jakousi nepsanou konvencí uctíván, ale i velmi kritizován dobovými osobnostmi politiky i umění. Nemluvím tu o extrému – levicovém i pravicovém.