Nedávno publikoval sociolog Daniel Prokop studii, podle které se do věku padesáti let dostala generace, která sice uvítala listopad 89, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?

To jsou dvě různé věci. Ano, generace se střídají a je dost možné, že nějaká čas od času i doroste padesátky. Nevím ale, co s tím zklamáním, asi bych se přikláněl k tomu, že důvody volby Andreje Babiše a Miloše Zemana jsou rozmanité. V prvním případě jde také o to, že si lidé naběhnou na poměrně primitivní typ politiky, kdy se slíbí všem všechno, ve druhém případě o to, že Zemanův protikandidát byl vysloveně slabý.

Na druhé straně není důvod, proč se zříkat listopadových hodnot. Státy stojí na ideách, na nichž vznikly. Nemáme nic jiného a lepšího, než jsou listopadové hodnoty: západní orientace, liberální typ ekonomiky, vláda práva. Babiš je v tomto smyslu politik ne-listopadový, u Zemana je to přece jen složitější. Přes všechny své chyby a nesmyslné řeči je to listopadový politik, ve výrazně upadlé kondici.

Andrej Babiš sice není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup posledního rozhovoru premiéra v demisi. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš?

Je to „populistická“ rétorika. Výraz populismus je poněkud nejasný a zavádějící, může být také používán jako klacek na kdeco a kdekoho. Například Brusel jej nyní používá na Polsko a Maďarsko. Ale u nás je to jasné. Babiš je populistický proto, že nemá ideový program, že jeho jediným programem je shromáždění moci – politické, hospodářské, mediální. To je samozřejmě velké pokušení – většina lidí má ráda jednoduchá řešení, rétoriku zaměřenou proti tradiční politice a politikům, poněkud buranské vystupování. Pro Babiše hraje nakonec i to, že neumí dobře česky – mám teorii, že v politice se dá skvěle využít i slabin. Aniž bych teď chtěl srovnávat – Hitler byl přece malý a škaredý chlap.

Andrej Babiš rozhodně něco vyhmátl, o tom se nedá pochybovat. Třicet procent je třicet procent. Ale není to šedesát, v tom je určitá naděje. Na středolevicovosti českého voličstva také něco bude, v tomto smyslu představuje počátek devadesátých let jakýsi historický výkyv, jednu z mála šťastných a nečekaných blahodárných chvil pro český stát.

Dokáže se náš stát postarat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Lze schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody? Terorizují Česko exekutoři? Mají mladé rodiny šanci na slušný život?

S čím to ale srovnávat? Máme docela fungující sociální stát, jsme přece v Evropě. Kdo je vlastně chudý v Česku ve srovnání se skutečně chudou polovinou světa?

Výrazně zvyšovat důchody je šílené, pokud není k dispozici kvalitní důchodová reforma. Má ji Babiš? Pokud ne, nebere vážně demografické trendy a jeho jednání je zcela amatérské.

Ano, mladé rodiny mají v Česku šanci na slušný život, přál bych jim, aby nebyly tak trápeny všude se rozlézající byrokracií. Byty v Praze a v Brně by mohly být levnější. Ale též bych jim přál, aby věděly, co to slušný život vlastně je, například v tom, že není špatné mít děti a institucionalizovaný manželský svazek. To je dnes hlavní problém.