Nejlépe jak mohla, dopadla pro prezidenta Petra Pavla kauza soudce Roberta Fremra. Jeho rezignace ušetřila hlavu státu docela potupného rozhodování, zda jmenovat ústavním soudcem muže, který byl už schválen i Senátem, nebo zda vzít svůj návrh zpátky. Co té šlamastyce, do které se generál na Hradě sám dostal, říkáte, nemohla pošramotit jeho renomé?

Zpočátku to vypadalo jako typická událost z okurkové sezony, kdy se tzv. nic neděje, navíc pro většinu národa šlo o naprosto nepochopitelnou kauzu JUDr. Fremra. Ale jak začaly vycházet najevo podrobnosti a sundal se mediálně neposkvrněný bílý plášť pana doktora Fremra, mnoha lidem došlo, co se vlastně děje. A kam jsme se dostali. Domnívám se, že vaše vyjádření o tom, že tato aféra poněkud pošramotila renomé prezidenta Petra Pavla, je příliš jemným vyjádřením. Už značné množství různých praktických činů či „nečinů“ prezidenta Pavla značně znejistilo velkou část jeho voličů. Ti tak nějak v duchu dosti zoufale doufali, že se konečně objeví jakýsi rytíř na bílém koni. A ono nic. Objevil se někdo, kdo evidentně politice naprosto nerozumí a je „naprosto mimo“ v chápání myšlenek a nálad většiny národa.

Kdo se tedy na Pražském hradě díky 3 milionům a 359 tisícům hlasů z lednové přímé volby podle vás objevil?

Místo prezidenta vojáka, u něhož se jeho loutkovodiči snaží, aby vypadal jako reinkarnace Tomáše Garrigue Masaryka a zároveň „skvělý chlapík“ (nechodili náhodou mediální guru propagující Putina na stejné americké školy?!), se objevil někdo, kdo je spíše podepisovatel toho, co mu kdo předloží. Ti, co ho do funkce díky obrovsky drahé mediální kampani dosadili, mají obavy, protože jejich politický směr začíná mít ve světě veliké trhliny a národy, nejen ten český, začínají mít plné zuby tzv. pokroku. A tak se dotyční snaží vytvořit „právně-byrokratický val“, který by znemožnil pokusit se zastavit onu „cestu pokroku a genderového a zeleného světa“.

Součástí této snahy byly také návrhy na ústavní soudce, které vypadaly podle znalců ústavního práva spíše jako vytvoření levicové agitky. Senát, žijící stále tak jako velká část našich „pokrokových intelektuálů“ a novinářů ve 30 let trvající ideologické válce proti „přežilé a zastaralé“ demokracii, pak „konal“. 30 let žili tito lidé bojující proti něčemu „zastaralému“, tedy jako vlajkonoši ideologie antiklausismu, antizemanismu a antibabišismu, až se dočkali vítězství. V tom, co si představují pod pojmem „správný ústavní soudce“, došli však až přes čáru při návrhu a schválení JUDr. Fremra. Ale aniž by to ten sbor navrhovatelů – „králových rádců“ – a také Senát tušil, sundal dlouhá léta opatrované náplasti na právním a politickém hnisu, který nám zůstal po komunismu.

To, co předvedl Petr Pavel v poslední chvílích, tedy že doslova utekl na tzv. dovolenou, ukazuje jen to, že si on a jeho rádci nevěděli rady. Nepochopil, že ačkoli lidé o něčem nemluví každý den, a pokud se o to pokusí, tak je média a ideologie tzv. zamázne jako „dezinformace“, tak si vše dobře pamatuji. Možná se jim i díky Fremrově rezignaci podaří aféru poněkud zahladit, snad doufají, že to přikryjí nové atraktivnější události, ale nechápou, že za to jednou zaplatí. Původní obdiv se může rychle změnit v nenávist.