Minulý týden se v Praze konala debata „Sionismus versus hnutí bojkotu BDS aneb Je mír dosažitelný?“ Vystoupili na ní rabín a bývalý člen izraelské armády David Bohbot a spolu s ním Jackie Walkerová, která bojuje za ukončení okupace Palestiny. Vím, že je vám tohle téma blízké. Co říkáte slovům aktivistky, že v současnosti podporují Izrael už jen autoritářské režimy a rasistické osobnosti?

Musím připomenout, že anglická labouristka Jackie Walkerová, dáma s vlasy spletenými do dredů, ač židovského původu, je bojovnicí za práva Palestinců. A jako většina aktivistek ráda používá silná slova na úkor faktů a rozumu. Kromě jiného opakuje mantru: „Sionismus je nezdravá ideologie. Židé si myslí, že mají tu zemi jen sami pro sebe. Jako internacionalista takové vidění světa neuznávám. Nemyslím si, že země patří jen některým lidem a jiným ne.“ Jen na okraj, abychom dali obecným myšlenkám konkrétní obraz, analogicky by to znamenalo, že ani Čechy nepatří Čechům, ale celému lidstvu. A proto má právo žít tu každý, kdo si zamane.

Jak na vztahy Izraele a Palestiny nahlížíte očima historika?

Jako historika mne uráží opovrhování tím, co si židovský národ prožil a jak hanebně se vůči němu chovali nejen křesťané, ale později i ateisté a muslimové. Dneska je doba, kdy se různé národy omlouvají za genocidu kdekomu. Zatím jsem však nepostřehl, že by se kdokoli omluvil Židům. Naopak, antisemitismus dnes šíří ti, kteří si hrají na ochránce lidských práv. Podle nich mají zřejmě svá práva i teroristi a vrazi, ale nikoli Židé. Je naprostou ostudou, že Hnutí za bojkot, stažení investic a sankce proti Izraeli bylo nominováno na Nobelovu cenu míru. A to jen proto, že prý agresivní Izrael ubližuje bezbranným a mírumilovným Palestincům. Nemíním vést polemiku prostřednictvím ideologie, ale seřaďme si historická fakta. Všechna jsou z otevřených zdrojů a ověřitelná. A navíc celkem obecně známá. Jenže politici a mnozí komentátoři rádi zavírají oči ve jménu politiky a ideologie.

U čeho s řazením dějinných fakt začneme?

Historický pojem Palestina se geograficky nekryje s územím dnešních sporů. Ve starověku šlo o jižní okraj rozsáhlého území, nazývaného Kanaán. Celý ten kraj dostal jméno podle prvních písemně doložených obyvatel v polovině 4. tisíciletí př. n. l. Jmenovali se Kanaánejci a jsou zmiňováni v tóře. Byli semitského původu, což je jazyková skupina, k níž patří jak hebrejština, tak i arabština. Zhruba o dva tisíce let později se zde objevuje kmen Pelištejců, od nich je odvozen název Palestina. Jejich původ je nejasný, nejspíše přišli z Kréty, v každém případě to však byl kmen indoevropský. S dnešními Palestinci nemá tedy tento lid kromě jména nic společného. Říše Pelištejců trvala asi tisíc let a většinu času strávila v boji se sousedy, kromě jiného také s Izraelity, na počátku 6. stol. př. n. l. pomohli babylonskému králi Nabúkadnesarovi dobýt Jeruzalém. Podle tóry z tohoto kmene pocházel Goliáš a také zrádná Dalila.