Dnes již bývalý ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk podal demisi přesto, že nedávno ustál hlasování ve Verchovné radě o nedůvěře. Co z toho vyplývá?

Myslím si, že sice vše vypadalo, jako by to šlo na drátku, ale vlastní dohody byly složité. Premiér Arsenij Jaceňuk spolu s některými z vlády byli a stále jsou pouhou prodlouženou rukou Západu, především USA, a vlivných ukrajinských oligarchů z východní části Ukrajiny. Zejména Ihora Kolomojského, který, jak známo, hájí své, potažmo proizraelské finanční zájmy; Izrael mu poskytl kapitál na to, aby se stal jedním z největších ekonomických subjektů se svou „Privat“ bankou, a tím pádem i nejvlivnějším člověkem na Ukrajině. Také, jak už jsem kdysi uvedl, „zprivatizoval“ všechna čtyři ropná ložiska na Ukrajině. A Kolomojskij, jak se na Ukrajině ví, přispěl politické straně Národní front Arsenija Jaceňuka 80 miliony hřiven na volební kampaň do Verchovné rady v roce 2014 (u těchto voleb jsem byl pak pozorovatelem).

Kolomojskij financoval více stran, kupříkladu Somopomič, myslím, že i stranu Vlast a ta jde ruku v ruce s Radikální stranou. Pravý sektor financuje také prakticky beze zbytku, jelikož jsou to mimo jiné dobře organizovaní zaměstnanci z jeho továren v Záporoží, kde jsem také byl. A on tím pádem také měl vliv na značnou většinu poslanců Verchovné rady, což bylo asi rozhodující, že vláda hlasování o nedůvěře ustála. Ve skutečnosti bylo jasné, že musí dojít k přeformátování vlády. Ruská Federace vytvořila takový diplomatický mezinárodní tlak na dodržení minských dohod, že prostě tento tým musel skončit. Tuším, že to bylo naplánováno na konec dubna, ale po těžkém vyjednávání se dohodli dříve. Potřebovali také čas na takzvaný úklid a dokončit kontrakty výměnou za odstoupení.