Dnes již bývalý ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk podal demisi přesto, že nedávno ustál hlasování ve Verchovné radě o nedůvěře. Co z toho vyplývá?

Myslím si, že sice vše vypadalo, jako by to šlo na drátku, ale vlastní dohody byly složité. Premiér Arsenij Jaceňuk spolu s některými z vlády byli a stále jsou pouhou prodlouženou rukou Západu, především USA, a vlivných ukrajinských oligarchů z východní části Ukrajiny. Zejména Ihora Kolomojského, který, jak známo, hájí své, potažmo proizraelské finanční zájmy; Izrael mu poskytl kapitál na to, aby se stal jedním z největších ekonomických subjektů se svou „Privat“ bankou, a tím pádem i nejvlivnějším člověkem na Ukrajině. Také, jak už jsem kdysi uvedl, „zprivatizoval“ všechna čtyři ropná ložiska na Ukrajině. A Kolomojskij, jak se na Ukrajině ví, přispěl politické straně Národní front Arsenija Jaceňuka 80 miliony hřiven na volební kampaň do Verchovné rady v roce 2014 (u těchto voleb jsem byl pak pozorovatelem).

Kolomojskij financoval více stran, kupříkladu Somopomič, myslím, že i stranu Vlast a ta jde ruku v ruce s Radikální stranou. Pravý sektor financuje také prakticky beze zbytku, jelikož jsou to mimo jiné dobře organizovaní zaměstnanci z jeho továren v Záporoží, kde jsem také byl. A on tím pádem také měl vliv na značnou většinu poslanců Verchovné rady, což bylo asi rozhodující, že vláda hlasování o nedůvěře ustála. Ve skutečnosti bylo jasné, že musí dojít k přeformátování vlády. Ruská Federace vytvořila takový diplomatický mezinárodní tlak na dodržení minských dohod, že prostě tento tým musel skončit. Tuším, že to bylo naplánováno na konec dubna, ale po těžkém vyjednávání se dohodli dříve. Potřebovali také čas na takzvaný úklid a dokončit kontrakty výměnou za odstoupení.

Co můžeme očekávat od nové vlády v čele s novým premiérem Volodymyrem Hrojsmanem?

Přiznám se, že to nedovedu přesněji odhadnout. Ale domnívám se, že to žádná velká sláva nebude. Avakov je klíčový člověk jak pro USA, tak je schopen komunikovat s Ihorem Kolomojskim. Avakov zůstal ministrem vnitra, což je klíčový silový resort. Toto ministerstvo má zásadní vliv na vytváření podmínek dodržování či nedodržování minských dohod. Nový šéf Verchovné rady se projevil rasistickými výroky. A nový premiér Volodymyr Hrojsman? Ten byl a je loajální současnému prezidentu Porošenkovi. Hrojsman vsadil na rady občanů. Z toho mi vyplývá, že je politicky nezkušený, přestože zastával řídící funkce. Neboť jestli občané Ukrajiny něco očekávají, tak vůdce, který je vyvede z krize, ví, jak na to, a má alespoň nějakou vizi, kterou chtějí slyšet. V tomto případě to působí buď jako taktický populismus či strategie, nebo docela obyčejný amatérismus a politická nezkušenost.

Oba případy jsou špatně ve všech rovinách. Jak pro Ukrajinu, tak pro Ukrajince a pro nás Evropu taktéž. Dále to naznačuje ztížení podmínek v prosazování minských dohod a myslím, že takto si to Ruská federace s USA nedohodla. Rusko má jistě jinou představu. S takovými politiky se nejen bude namáhavě jednat, ale hlavně nebude politická vůle a schopnost řešit dané politické záležitosti – kromě svých kšeftů a zájmů svých loutkovodičů – ale ani politicky prosadit, co je nutné. V tomto případě především skončení zakonzervované občanské války, uplatnění dohod kontaktní skupiny, vzešlých z minských jednání, které jednoznačně směřují a jsou řešením krize na Ukrajině. V současnosti jediným.

Nicméně Západ by měl pomalu vyvíjet tlak na dodržení těchto dohod zásadním způsobem. Zůstává otázkou, jak bude Západ tlačit na vlastní plnění těchto dohod. Pravděpodobně dojde k oslabení vlivu některých ukrajinských oligarchů a převedení toků financí na Porošenkovu kliku. Problém bude opět, kdo bude kontrolovat poslance ve Verchovné radě. A Ruská federace? Ta nemůže ustoupit a taky neustoupí a bude si vytvářet podmínky takové, aby měla zprvu politický, později ekonomický a kulturní vliv ještě větší než před ukrajinskou krizí.

Donbas, Dněpropetrovsk, Lugansk – ztratila už Ukrajina tyto oblasti podle vás definitivně, či je ještě nějaká možnost určité konfederace? Nebo se tato část země připojí k Rusku?

Této otázce, jak je položená, moc nerozumím. Ale jestli máte na mysli rozpad Ukrajiny, nevím, málokdo z nás zvenčí je obeznámen se skutečnými plány jak Západu, tak Východu ve všech souvislostech a podrobnostech. Rozhodně připojení k Ruské federaci, myslím, není na pořadu dne, to je asi až ta úplně poslední varianta. Situace se zatím vyvíjí opačně. Musí se podle minských dohod decentralizovat a institucionalizovat regiony a zejména Doněck a Luhansk. Otázkou zůstává vlastní rozdělení. Velmoci si přejí zachovat Ukrajinu celou a mít značnou část vlivu v celé této zubožené zemi.

Dosti teď bude záležet na tom, jak velké jsou rozpory mezi klíčovými „ukroligarchy“; a ty jsou skutečně rozdílné jak ve věci strategie, tak i taktiky. Oligarchové udělají vše pro to, aby neztratili vliv na „svůj“ ekonomický prostor. V podstatě jim jde o zachování sebe sama za každou cenu, a to i za cenu války nebo rozdělení země. No a samotné regiony jsou také nuceny řešit svou ekonomickou situaci a rovněž to chtějí po svém. Zavěr? Pokud se nedecentralizuje moc, je pravděpodobný rozpad Ukrajiny.