Loňský rok byl pro kulturní scénu velmi složitý. Jak jste ho jako producent a promotér zvládl vy?

Za své 26leté podnikání v tomto oboru jsem nic tak děsného, bizarního a vyčerpávajícího nezažil. A nejde jen o propad příjmů, protože koncertů v roce 2020 jsem zrealizoval jen pár a místo zhruba stovky faktur jako v jiných letech, moje agentura vydala jen pouhou desetinu. Ztráty šly až do šestimístné cifry. Chybí mi podnikání i jako smysl či cíl mé činnosti. Nemam rodinu, ani spirituálně v soukromí nelze plně žít. Jisté bohoslužby či přednášky on-line sice sledovat mohu, ale nepotkávat se s nikým, s kým vše můžete sdílet, je deprimující. Dvacátý rok 21. století byl celkově psychicky velmi náročné období.

Nevidět světlo na konci tunelu je přímo devastující pocit. Málo se zdůrazňuje i to, že mnohé akce člověk přesouval i vícekrát, aby je stejně nakonec zrušil. To právě vše přinesla protiepidemická opatření vlády.

Pořadatelé doufají, že akce, které museli minulý rok zrušit, se uskuteční v náhradních termínech, nejlépe v tomto roce. Jak to vidíte vy? Blýská se kultuře pro tento rok na lepší časy? S jakými problémy se, podle vás, bude letos potýkat?

Myslím, že nadcházející rok 2021 nebude o moc lepší než ten již uplynulý. Sice se trochu všichni upínají k podzimu, ale rozhodně to vše nebude v normálu. Přesunuté akce na podzim právě započatého roku totiž vytěsní ty, které máte normálně naplánované pro toto období. Takže to může být pro návštěvníka až přespříliš, čímž celkově utrpí návštěvnost, účast lidí se rozmělní.

Navíc je zde i část lidí, kteří si za těch 10 měsíců tak trochu od kultury odvykli, tudíž celkově kulturní výseč zájemců se početně sníží. To se týká především starší generace, kterou pak dotlačit znovu k tomu, aby někam vůbec chodila, bude trochu problém.

Celkově bych na letošní rok ještě tolik nesázel. A rozhodně, pokud se situace uvolní, pak to bude boj o každého návštěvníka. Tento boj se bude více týkat asi hudební produkce, tedy koncertů, než divadel.

Na jednu stranu je stát kritizován, že umělcům, hercům, zpěvákům málo pomohl; na druhou stranu je veřejnost rozladěna tím, že zrovna umělci si stěžují. Jak se letos změnil vztah Čechů k umělcům?

Určitá vyhraněnost populace vůči umělcům jako takovým tu je a vznikla, ale že by si umělci stěžovali víc než zástupci jiných profesí zasažené omezením činnosti, to si nemyslím. Jsme jen mediálně více vidět. Ale kritika státu vůči nedostatečným kompenzacím nejen vůči umělcům je více než oprávněná.

A které výroky umělců nejvíc dopomohly k tomu, že je někteří lidé začali kritizovat?

Nemyslím si, že obecně takové šílené výroky byly. Spíše mnohdy nebyly správně pochopené či zařazené do odpovídajícího kontextu. A tím to vše vygradovalo. Nešťastné v tomto směru byly některé výroky prezidenta republiky.

Kritika na umělce se ale ozvala i z jejích vlastních řad. Například Dalibor Janda v rozhovoru pro PL mimo jiné uvedl: „Co umělců má půjčky, jak si žijí, mají obrovské baráky, v garážích drahá auta, a teď budou brečet“?  Podobně mluvil například i publicista Pavel Černocký, který o umělcích řekl, že se „v tom raném kapitalismu tak trochu rozežrali. Nakoupili drahá auta, nabrali si hypotéky, a teď brečí a škemrají.“ Co říci na tyto názory?

Nesdílím tyto názory. Jde jen o určitou malou výseč umělců, vezměme si běžné umělce typu herců oblastních divadel, hudebníků a jiných pracujících v kultuře. Je to myslím příliš zjednodušený pohled. Pokud vedu soukromé divadlo jako mnozí, pak jsem již několik měsíců v takových ztrátách, že je otázka, zdali to vše člověk vůbec zvládne udržet pohromadě. Mám za to, že výroky, které máte na mysli, jsou mnohdy od těch, co podnikat v umělecké sféře by absolutně nezvládli... A tím ani nemají kousek empatie pro ty, kteří jsou v takových problémech, o kterých tím víc běžný člověk, a tím narážím na již zmíněný atak veřejnosti vůči umělecké sféře, nemá ani potuchy.

A co tedy říci na přístup státu? Vy jste zmínil, že kompenzace rozhodně nejsou dostatečné. Srovnejme i s podporou dalších živnostníků, například hoteliérů, provozovatelů restaurací…

Podpora státu jev ČR celkově nedostatečná a hlavně zdlouhavá. Skoro bych to nazval úřednickou buzerací a snahou některé subjekty od kompenzačních žádostí přímo odradit. Ale v okolních státech jako je SRN stačí státu si zjistit o firmě, jestli dává daně a má vše vůči státu vyrovnané a podniká v oboru více než 5 let, tak automaticky obdrží jednorázovou dotaci, což za první, jarní období bylo, myslím, 5 tisíc eur.

Moje zkušenost v Česku je dost otřesná. Zkušenosti moje i mých kolegů jsou takové, že kulturní a umělecká sféra je v hledáčku politiků a těch, co o tom rozhodují, až na posledním místě. Možná výjimku mají Česká filharmonie či Národní divadlo apod. Bohužel ani média k jinému vnímání lidí v kultuře, a vůbec celkově, tomu nenapomáhají.

Zeptám se i na ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Pokud si dobře vzpomínám, vy jste s ním i nějakým způsobem v minulých měsících komunikoval. Jak, podle vás, jako ministr kultury v těchto těžkých časech obstál? Byl pro umělce oporou?

Je mi líto, ale neobstál. Možná, že se příliš projevilo to, že pan Zaorálek má z minulosti u premiéra velmi slabou pozici a tím ani víc udělat asi nemůže. Pro nás v kultuře je to tedy mínus. Subjektivně si myslím, že ministr kultury má blíže k ostravským havířům nežli k hercům a ke zpěvákům. O to víc mne mrzí, když mé podněty z jara roku 2020 asi ani nebral v potaz. Poděkování jeho sekretariátu to jen dokreslilo. Odezva tedy žádná, což se i projevilo později v určitých diskusích, jako byl například pořad „Máte slovo“. Možná můj dopis ani nečetl.

Musím zdůraznit i to, že jsem kontaktoval i některé poslance s tím, že rád přijedu do hlavního města a poskytnu určitý rozbor či referát k dané problematice a pak to prodiskutujeme... to vyšumělo naprázdno. Nikdo neměl prostě zájem. Šlo především o politiky z Pirátů a z TOP 09. Mám pocit, že kultura nemá svého žádného zástupce v Poslanecké sněmovně, což se ukazuje jako klíčové. Sport i jiná odvětví je mají. Kultura ne.

Vezmeme-li naši politickou scénu celkově, jak politici rok 2020 zvládli, a to jak ti z vlády, tak z opozice? Klidně pojďme jmenovitě, například Babiš, Fiala, Němcová, Kalousek, Pekarová, Novotný…

Politici kromě neustálého paušálního schvalování vládních opatření kvůli covidu prakticky nic zásadního nepřinesli. A stupidní přestřelky politiků na jiná témata byla asi tím jediným, co jsme mnohdy mohli zaznamenat, včetně trapného či sebestředného upozorňování již vysloužilých politiků v senátní kampani. A pan Novotný potvrdil vždy jen to, že je asi tím největším totálním bloudem, hulvátem a hňupem ve veřejném prostoru.

Pohleďme i na prezidenta Zemana. Svými vyjádřeními během pandemie dokázal nadzvednout ze židle spoustu lidí. I vy jste zmínil, že vás jeho výroky zrovna nepotěšily. Připomeňme například jeho slova o „hladovějících umělcích“, konflikt s Danielem Hůlkou… Takže celkově, zvládl Miloš Zeman dobře coby prezident letošní rok?

Obávám se, že nikoli. Vyústění konfliktu s Danem Hůlkou to vše jen završilo. Byla to politováníhodná roztržka. Jinak dál nechci pana prezidenta hodnotit, nehodí se to.

A co různé výroky a „příspěvky k diskusi“ ohledně epidemie od řady nepolitických, ovšem populárních, „figur“, které dokážou ovlivnit mínění lidí? Šmucler, Klaus st., Flegr...

Víte, mnohdy jim rozumím. Ona se nám vždy podstrčí jen jakási jedna pravda, a když s ní jen trochu člověk polemizuje, je hned nepřítelem všech ostatních a označen za neodborníka či hňupa. Širší diskuse a polemika nás totiž může mnohdy posunout právě tím správným směrem. Vždyť ani odborníci v jiných zemích nedělají vše stejně. Je vždycky vícero cest, jak se s daným problémem vyrovnat a jak situaci pandemie a její důsledky vlastně řešit.

Pojďme vystavit vysvědčení i našim médiím. Jak ta se, podle vás, zhostila úlohy informovat o letošních událostech, především o situaci kolem epidemie?

Budu stručný. Tak jako ve škole. Uděluji známku 4, tedy dostatečnou.

Už na začátku rozhovoru jsme mluvili o tom, jestli rok 2021 přinese zlepšení v oblasti kultury. Ale co celkově? Jaký, podle vás, bude tento rok pro Českou republiku? Dokáže se česká veřejnost vyrovnat s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, na kterou byli zvyklí? Ať už v pohostinství a jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které smete ekonomická krize… Může nastat celonárodní společenská deprese a zhroucení životů desítek tisíc lidí? Nebo bude i díky očkování rok 2021 určitým „světlem na konci tunelu“ ve srovnání s rokem loňským?

Očkování vypadá zdánlivě jako spása. Já si to nemyslím. Návrhy, aby účastníci kulturního dění měli testy nebo byli zaočkovaní, dle mých zkušeností jsou liché a k ničemu nepovedou. Děsím se toho, aby zde nebyl zárodek pro kastování lidí, tedy ti proočkování budou mít svá jistá práva, ti druzí nikoli. To bychom se vraceli opravdu k období, které jsme nechtěli. Zažil jsem to v minulém režimu zcela konkrétně.

Totalita má mnoho atributů a již dnes v malých kapkách můžeme tyto zárodky k celosvětové totalitě vidět. Začíná to právě tím, že pouze jedna pravda a cesta bude ta správná. Svoboda projevu, rozhodování musí být nutně zachována a považuji ji za absolutní prioritu života ve všem, ať již se budu rozhodovat pro vakcínu či pro cokoli jiného. Jinak zhroucení a deprese mnohých jsou už zde. Přeji nám, aby jich bylo v roce 2021 co nejméně. Bůh s námi.