Před rokem jste zaskočila moderátora Martina Veselovského tvrzením, že Evropa by neměla přijímat vůbec žádné imigranty. Nepřijde vám nyní takové tvrzení kruté, když vidíte, jak se k nám hrnou tisíce uprchlíků a tonou v moři na chatrných kocábkách? Co by s těmi lidmi mělo být?

A oni to jsou uprchlíci? Podle mého názoru jde o skrytou vojenskou invazi a podle toho je také nutno s nimi zacházet. Jak byste postupoval vůči malým skupinkám nepřátelské armády nebo nepřátelským partyzánským oddílům? Přesně tak postupujte vůči nim!

Před čtyřmi lety jsem byla s dcerou na výletě v jižní Itálii, kde jsme také navštívily hrad Otranto. To je na patě italského poloostrova, u takzvané Otrantské úžiny Adriatického moře. Přes tuto úžinu připlouvaly v 50. 60. i 70. letech lodě s utečenci z nejkrutějšího komunistického režimu, z Albánie. Myslím, že nikdy nikdo Italům dostatečně nepoděkoval za záchranu a obětavou pomoc desítkám tisíc těchto lidí. Na hradě Otranto byla v době naší návštěvy fotografická výstava věnovaná albánským uprchlíkům. Na velkoformátových fotografiích jsme mohly pohlédnout těmto skutečným běžencům do tváře: ustarané matky s kojenci u prsou nebo otrhanou drobotinou okolo sebe. Sedření otcové, nabízející se v prvním přístavu k jakékoliv práci za jídlo pro svou rodinu. TO jsou běženci, političtí uprchlíci a lidé, jejichž žádosti o azyl bylo Itálií (které při této příležitosti alespoň já osobně velmi děkuji a skláním se před jejími humanitárními činy) po právu vyhověno. Kdo tvrdí, že ti, kteří připlouvají v lodích placených překupníků jako budoucí soldatesky, jsou stejné kategorie jako dřívější albánští uprchlíci, bezmezně uráží právě tyto ubohé Albánce, pohrdá postoji Italů a plete si necky a kecky. Měl by se tedy z jakýchkoliv politických funkcí, ve kterých vypouští tato prohlášení z úst, odebrat na útěšný venkov a na reáliích všedního dne si nacvičit, jaké to je, když jeden mluví o voze a druhý o koze.

Zúčastnila jste se ideové konference hnutí „Islám v České republice nechceme“. Nemáte problém s tím, že její lídr Martin Konvička chce zakázat veřejné projevy islámu a to, čemu on sám říká „politický islám“? Přičemž co je to „politický islám“?

Politický islám je každý islám. Není islámu bez politického islámu. Uvědomte si, že na rozdíl od Ježíše Krista, jehož „království nebylo z tohoto světa“, byl Mohammed skutečný vládce a administrátor. Islám, to je především státní systém, přičemž tento systém vlády je prezentován jako náboženství. Toho skutečného náboženství tam však je podle mého názoru velmi málo. Mnohokrát jsem říkala, že v České republice máme problém od sebe odlišit dvě věci, které se tváří stejně, ale ve skutečnosti to je něco úplně jiného. Prostě když něco vypadá jako kachna, žere to to, co kachna, kváká to jako kachna, tak to JE v našem podání kachna, a to i v případě, že to je něco úplně jiného. Zde máme situaci, kdy se islám prohlásil za náboženství, takže O.K., pro nás to je náboženství. A to bez ohledu na to, že činy, kterými se islám vykazuje, mají s tím, co my a naše civilizace považujeme za náboženství, jen pramálo společného. Zato to má velmi mnoho společného s mocenskou strukturou a se státním zřízením. Bohužel státním zřízením zcela odlišným od toho našeho, neboť základem našeho státu je odluka církve od státu. To islám nezná. Takže jestliže chce islám rozšířit své teritorium jako náboženství, není to možné bez toho, že by neusiloval o rozšíření ve smyslu mocenském. V tomto směru je islám zcela unikátním náboženstvím. Podobného sepjetí státu a církve nedosáhla ani Čína v době největšího rozkvětu konfuciánství. Možná právě proto neumíme s tímto fenoménem zacházet.