V čem si Česko může v příštím roce vést o tolik lépe, že si vláda mohla dovolit odsouhlasit předběžnou verzi rozpočtu na příští rok se schodkem 235 miliard korun, ačkoli letos byl už za pět měsíců 271,4 miliardy korun, což je o 36 miliard více?

Pozor, on je to v realitě ještě větší rozdíl, protože k tomu ještě musíme připočíst inflaci cca kolem 11 %. Ale já nemyslím, že by se české ekonomice vedlo v příštím roce o tolik lépe. Spíš to bude pořád tak nějak nastejno a podobně – tedy s tím rozdílem, že v příštím roce už nebude tak vysoká inflace, byť zvýšená nad dlouhodobý normál stále bude. Spíš se mi zdá, že toto je falešný optimismus.

Osobně myslím, že se ani nepodaří vybrat tolik, kolik dnes vláda plánuje, ani se nepodaří snížit výdaje z rozpočtu, jak vláda plánuje. Mnoho očekávání je značně nadsazených. Však jsme to viděli kupříkladu u daně z „nadměrných“ zisků bank – proti plánu je najednou v rozpočtu 60miliardová sekyra. Prostě vláda si slibovala od hloupého opatření nesmyslně vysoké příjmy. A takhle je postaven celý konsolidační baliček – má velké oči.

Nicméně premiér Petr Fiala k tomu doplnil, že výše není konečná a že se deficit bude pohybovat někde mezi 235 a 270 miliardami. Na jeho komentář ostře zareagoval Miroslav Kalousek. Takový výrok podle něj v politické praxi znamená, že schodek bude 270, takže závazek snížit deficit o 70 miliard byly pouze plané sliby jako všechno, co vláda k rozpočtu slibovala. Ale i kdyby měl exministr financí pravdu, nebylo by i těch 270 miliard za příští rok pořád ještě úspěchem ve srovnání s letošním hrozícím deficitem?

Souhlasím s Miroslavem Kalouskem, že v realitě pokud si vláda dá interval, bude cílit na horní mantinel tohoto intervalu. A navíc platí to, co už jsem řekla: Vláda sice bude na něco cílit, ale v realitě jí to nespíš ujede jak na straně příjmů, tak na straně výdajů.

I kdyby se ale hypoteticky podařilo tohoto schodku docílit, stejně bych se netetelila blahem. Pořád musíme zdůrazňovat: Smyslem je dosáhnout zdraví pacienta, ne zakrýt symptom. Pokud utlumíme horečku léčivy, ale pacient bude stále umírat na zápal plic, není to věc k jásání. A vláda se tváří, jako kdyby samotná cifra výsledku rozpočtu byla nemocí – jenže to není. Je to jen symptom. Skutečná nemoc se jmenuje příliš vysoké přerozdělování, jehož navenek nejlépe viditelným důsledkem je právě onen schodek rozpočtu.

Většina opatření, které vláda přijímá za účelem stabilizování rozpočtu, je založena na ještě větším přerozdělování, tedy na prohlubování nemoci. Mnohem prozíravější by bylo třeba i vyseknout znovu stejně velký schodek rozpočtu, ale za současného snížení příjmů i výdajů, tedy za snížení přerozdělování. To by bylo skutečné léčení nemoci.

Z rozhodnutí vlády, že si banky budou účtovat nový poplatek za předčasné splacení hypotéky, couvají zástupci STAN, TOP 09 i Pirátů. Podle novely, kterou kabinet schválil minulý týden, by lidé zaplatili až dvě procenta z předčasně splacené části celkové výše úvěru. Co je v této věci tak sporné, že se v koalici nemohou shodnout?