Slavíme 100 let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje. Je podle vás co slavit?

Se zájmem sleduji, že se mluví o výročí vzniku Československé republiky, ale je to zároveň konec nadvlády Vídně nad Prahou. To se už tolik neříká. Naši předkové se přece radovali ze dvou věcí najednou. Jednak že jsou nezávislí, že nebudou poslouchat Vídeň, sundávali orlice a instalovali lvíčky. Je pravda, že za těch sto let jsme o nezávislost přišli nejméně dvakrát. V obou případech to bylo snadné k rozeznání, protože ulicemi našich měst jely napřed německé a pak ruské tanky. Ale obojích tanků jsme se také zbavili, to je také důvod k radosti. A když se moc nemluví o tom, že jsme se zbavili Vídně, tak už vůbec se nemluví o tom, že Vídeň nám vládla na základě smlouvy, to znamená na základě pozvání Habsburků na český trůn. To nebyl výsledek bitvy, to bylo pozvání českými stavy, byla uzavřena dohoda, ta upravovala něco, co by se dnes nazývalo autonomií zemí Koruny české. A tahle dohoda nebyla ctěna, kvůli tomu vznikla třicetiletá válka, a když skončila, už jsme byli pod cizí nadvládoukvůli výsledku války. Na začátku byl papír. A mně to připadá zajímavé, protože dnes jsme ve fázi mezi roky 1526 a 1620, protože taky máme papír, jmenuje se to Lisabonská smlouva. A také jsme postupně zbavováni nezávislosti, taky se čím dál víc dovídáme, že o našich věcech nerozhodují čeští stavové jako kdysi naši předkové, čím dál víc je jasné, že naší zemi diktují bruselští. A to je strašně podobná situace té před pěti sty lety. Já bych viděl rád, kdyby se to při oslavách sta let republiky otevřeně říkalo. Ať se každý projeví, kam patří, ať se ukáže, že někdo vítá diktát Bruselu, protože na tom profituje. jako byli tací, i když jich nebylo moc, kteří vítali Hitlera nebo ruské tanky. A někdo bude říkat, že těch sto let nás zavazuje k tomu, abychom se tohoto diktátu začali zbavovat.

Byl jste řadu let ve vrcholné politice. Dovedete si představit, že byste odmítl zúčastnit se slavnostního ceremoniálu předání státních vyznamenání, navíc u příležitosti stého výročí vzniku naší republiky kvůli tomu, že prezident kádruje pozvané? Nebo byste šel, protože jde o oslavu státního svátku, letos dokonce stého výročí?

Já jsem pozván nebyl, takže mně se to povídá. Hrdinové jsou nejčastěji ti, co se bitvy neúčastní. Vezmu to zeširoka. Myslím, že Miloš Zeman je jako politik stále úctyhodný, s velkou částí jeho rozhodnutí souhlasím, s některými ne, ale tak to bývá. Navíc on je ze zcela opačného politického tábora, takže je docela i překvapivé, že se značnou částí jeho postojů souhlasím. Politik Miloš Zeman je v pořádku. Člověk Miloš Zeman je neštěstí. Dá se to vysvětlit nebo pokoušet omlouvat jeho zdravotním stavem, ale jako člověk prostě totálně selhává, je vidět, že je z něj na stará kolena pomstychtivý, egocentrický a zlý stařík. To by při rozhodování, kdybych byl pozván, bylo významné. Protože protestovat proti zlému staříkovi v prezidentském úřadu mi připadá legitimní, i když člověk nevede žádnou politickou válku, protože samozřejmě řada těch demonstrativních odmítnutí není nic jiného než projev politické války. Ale tu válku vytvořily obě strany, takže tady bych se nikoho nezastával. Ovšem protestovat proti oslavě stého výročí republiky v historickém Vladislavském sále Pražského hradu mi přiměřené nepřipadá. Takže máte jedno velké proti a jedno velké pro. Já bych si asi z toho poměrem 51 ku 49 vybral, že bych tam šel. Prostě proto, že oslavovat sto let naší historie mi připadá víc než bojovat se zlým staříkem.