V těchto dnech představili Svobodní hlavní témata své volební kampaně do Evropského parlamentu. Vaše heslo zní Jádro a mašiny. Předpokládám, že jde o slovní hříčku, je to tak?

Ano, jde o slovní hříčku, nicméně je nutné za ní vidět i obsah. Není to zdaleka jen mediální zkratka. V současné době, kdy občas vítězí ideologie nad zdravým rozumem, je nutné nepodléhat módním experimentům, ale naopak bránit a kultivovat to, co funguje.

Pokud byste měl být ale zcela konkrétní, co si má volič pod tímto heslem představit?

Ono předvolební heslo v sobě skrývá dvě pro Českou republiku naprosto zásadní odvětví – energetiku a průmysl. Jádro je stabilní součástí naší energetiky jak co do stability, tak co do možného dosažení energetické soběstačnosti, jejíž důležitost jsme v době energetické krize viděli na vlastní oči. Jedná se o zdroj nejen efektivní, ale i bezemisní, proto nedává žádný smysl se proti němu vymezovat a podléhat dlouhodobé manipulaci antijaderné lobby. Co se průmyslu týče, objektivní situace je taková, že sektor automotive je pro Česko tak klíčový, že si nemůžeme dovolit ho nechat pohřbít ideologickým patosem, jen abychom za cenu desítek tisíc pracovních míst a desítek miliard v rozpočtu uspokojili pár úředníků v Bruselu.

Je slyšet dlouhotrvající kritika Svobodných vůči Green Dealu, což by mohl působit tak, že Vaší straně jsou lhostejná ekologická témata a chcete podporovat hlavně byznys. Co vy na to?

Asi největším úspěchem fanoušků Green Dealu je to, že se jim podařilo rozšířit falešný argument, že kdo není pro Green Deal, tomu je lhostejná ochrana přírody. To je prachsprosté citové vydírání. V Česku se masivně ochrana přírody rozmohla v devadesátých letech, což je období, kterým povětšinou ti nejskalnější příznivci Green Dealu pohrdají jako dobou bezuzdného kapitalismu. Ochrana přírody by měla být a také je bytostně konzervativní hodnotou, nicméně je potřeba oddělit ekologii od ideologie. Nebo snad nemůžeme chránit přírodu, aniž bychom k tomu měli jakýsi ideový pamflet?