Napsal jste knihy o politice, třeba o Jiřím Paroubkovi nebo o tom, zda bylo skutečně možné získat milost prezidenta Václava Havla za úplatek, ale také o hokeji. Teď se tato dvě témata protnula v českém veřejném prostoru díky tomu, že Jaromír Jágr navštívil Čínu společně s prezidentem Milošem Zemanem. Co si myslíte o té lavině kritiky, kterou na sebe náš nejslavnější hokejista tímto strhnul?

O politice moc nepíšu. V posledních letech. I když občas do ní v nějakém thrilleru nebo v povídání s Ivanem Pilným zabrousím. O hokeji? No, napsal jsem poměrně velmi čtenářsky úspěšnou Hokejovou pohádku. Ale to byla také fantazie. Vždyť tam naši hokejisté vyhráli světový pohár. Je to taková pohádka pro děti, které ještě mohou snít. Dospělí lidé se musejí střetávat s poněkud smutnou tváří české politiky i českého hokeje současnosti. Jaromír Jágr je vynikající hráč, který dodnes dokáže dávat góly v druhé nejvyšší české hokejové soutěži. V jeho věku je to úžasné. Mnoho lidí – i já – ho vždycky obdivovali za jeho výdrž a za to, jak se dokáže stále udržovat ve skvělé formě. Druhá stránka věci je jeho angažovanost ve smyslu politickém. Asi se na mě bude hodně lidí zlobit, ale já si opravdu nemyslím, že by sportovci měli být národními idoly. Už proto, že jejich úspěch spočívá především ve fyzických dispozicích. Jeden můj známý o hokejistech trefně prohlásil, že jsou to lidé živící se tím, že mlátí zahnutou holí do kousku gumopryže. Tím chci říct, že po panu Jágrovi nikdo nemůžeme chtít, aby předváděl světu svůj sršící intelekt. Není to ani jeho úkol. On má dávat góly. Jestliže se vydal do Číny, upřímně řečeno, moc nechápu proč. Ale zřejmě touží po nějakém státním vyznamenání z rukou soudruha prezidenta. A asi ho za svou angažovanost dostane. To je jeho věc. Některým lidem to přijde trapné, a proto ho kritizují.

Cesta Jaromíra Jágra do Číny byla pro mnohé kritiky velký problém. Zaregistroval jste v českých médiích od někoho sebemenší známku nevole, když se v září minulého a předminulého roku v rámci propagace NHL přesunuly do Číny na vzájemné zápasy celky Calgary Flames a Boston Bruins včetně momentálně nejúspěšnějšího českého hokejisty Davida Pastrňáka?

Nevšimnul jsem si toho. Pravda je, že oba zmíněné kluby navštívily Čínu bez komunistického prezidenta České republiky a v tom vidím obrovský rozdíl. Když si někdo přeje dělat kšeft s komunisty, je to jeho věc. Pokud se mu z nich povede něco dostat, vydělat na nich, proč ne... My zatím na spolupráci s Čínou – jako stát – nevyděláváme, jak tvrdil už dost dávno soudruh Zeman. Těch slíbených dvě stě miliard se nějak povážlivě smrsklo. Ale třeba se to dožene a Číňané finančně vstoupí do kladenského hokeje. Kdo ví?

Popularizovat hokej v Číně se rozhodl i sám velký Wayne Gretzky. Jednak do Číny zamířil se synem Tyem, aby tam otevřel dvě hokejové školy, jež nesou jeho jméno, ale zmínil i druhou stránku věci, a tou je byznys. To, že šesté rozhodující finále Stanley Cupu mezi Pittsburghem a Nashvillem v roce 2017 sledovalo v Číně 36 milionů lidí, označil za neuvěřitelné a dobrou zprávu pro NHL. Zasloužil by si Gretzky taky poplivat jako Jágr?

To je vlastně pokračování předchozí otázky a odpovědi. Kdyby tedy Gretzky přijel do Číny v delegaci bývalého člena komunistické strany, musel by počítat s tím, že mu to lidé, kteří komunisty nesnášejí, vyčtou. Myslím ale, že ten veliký hráč vůbec neví, kdo to je Miloš Zeman. Možná, že se mýlím a má jeho fotku nad postelí.