Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, v civilu zemědělský inženýr, se dostal do pasti v otázce finančního benefitu pro Evu Pavlovou, současným povoláním profesionální manželku. Dokázal byste mu poradit, jak z toho ven?

Pan ministr se již pokusil vyklouznout, přičemž předložil vlastní verzi celé kauzy, která ovšem zanechává nepříjemný pocit, že jak hradní, tak jeho ministerští úředníci si dělají, co chtějí. Celé by se to dalo posunout do pohádkové roviny s titulem: „Jak chtěl KaPR rozdojit Jurečku!“

Hezký název. Připomíná mi večerníčky mého dětství, ale musíte k tomu něco přidat...

Pan ministr by onu story mohl znát z rodinného vyprávění, pan prezident ji již zažil ve velmi raném věku. V roce 1963 totiž v sovětské televizi vystoupil jakýsi vědec Dmitrij Michajlovič Moskalenko, jenž s vážnou tváří tvrdil, že se mu pomocí masáží a napařování vemene podařilo rozdojit kozla, takže ten měl dávat sklenici mléka denně.

Pan prezident během svých poznávacích cest po zemi, kde zítra již znamenalo včera, mohl na tento zázrak přírody narazit. U nás daný rozhovor vzbudil oprávněný zájem tehdejších zemědělců, zvláště když sovětské zemědělství bylo přece naším vzorem. Takže ministr i prezident mohou mít o původním tématu povědomost.

V každém případě, prezidentova iniciativa a její nadstandardní rozvinutí panem hradním kancléřem, aspoň podle pana ministra, směřovala k zářnému cíli – finančně podojit Jurečkovo ministerstvo. Takže KaPR (Kancelář prezidenta republiky) v čele se svým šéfem asi nepochopila, že pan prezident se snažil nějak omezit genderovou finanční nerovnost současné fáze svého manželství. Celé to vzali hopem a požádali o velmi zajímavou sumičku přímého měsíčního všimného pro paní manželku.

Kvalitní šéf státního úřadu se u nás totiž pozná podle toho, jak úspěšně dokáže podojit erár ve prospěch preferované skupiny či jednotlivce.

Vznikla z toho zajímavá hra, k níž se již vyjádřilo značné množství osob...

Máte pravdu. Není to však poker či něco podobného. Celé mi to připadá jako jedna naše dětská karetní hra, přičemž nyní jde již pouze o to, komu zůstane v ruce černý Petr. A neberte mne za slovo, ta hra se – pro méně znalé – opravdu tak jmenuje.

Pan prezident se hájí, že žádné peníze navyšovat nechtěl. Šlo mu prý o to, aby byla část jeho prebend převedena na manželku...

To je v pořádku, ale proč chtěl kvůli tomu vytvářet zákonnou normu? Manžel má prachy, manželka nemá prachy, manžel dá manželce prachy a manželka má prachy. Co u toho chcete řešit? Prezidentské peníze přece nepodléhají účetnictví, jde o paušály a je na prezidentovi, co s nimi udělá. V naší zemi jsou v manželském soužití dva extrémy. V prvním manžel takzvaně udělá po výplatě stojku, v druhém přijde po výplatě z hospody a manželku zmlátí. Převážná většina manželství se těmto extrémům ani nepřibližuje, ovšem někteří muži dokážou v různých manželstvích zvládnout extrémy oba.

Kde se tedy nyní nachází vámi zmíněný černý Petr?

Po vystoupení pana ministra Jurečky, jež zatím nebylo nikým zpochybněno, zůstává v ruce hradního kancléře. Takový hradní kancléř to nemá jednoduché, což je u nás známo již z filmového zpracování pohádky „Potrestaná pýcha“, kde dotyčnou osobu hrál Miloš Kopecký a zařadil se tak do škatulky filmových intrikánů. Za současného hradního pána je dotyčný již druhým kancléřem, a pokud se na celé téma rychle nezapomene, nemusel by být posledním. 

S možností zapomenutí si nejsem příliš jist. Zatím se objevila snaha problém odklonit na potřebu platby sociálního a zdravotního pojištění prezidentovy manželky...

Tento pokus je velmi chabý. Již jsme se bavili o tom, že paní Eva Pavlová jako bývalá vojákyně z povolání, působící v ozbrojených silách nejméně 21 let, dostává každý měsíc výsluhu, jež zcela jistě převyšuje minimální plat. Navíc je třeba zmínit, že stále ještě působí (aspoň podle stránek obce) jako předsedkyně kontrolního výboru zastupitelstva obce Černouček. Jde-li o placenou funkci, tak za ni zaměstnavatel sociální a zdravotní pojištění odvádí.

Skutečnost, že se jí působení po boku manžela prezidenta nezapočítává do důchodu, ji nemusí až tak zajímat. Protože důchod, splňuje-li další podmínky, dostane ve výši současné výsluhy automaticky. Pokud se před vícero lety rozhodla odejít z pracovního procesu, zcela jistě si spočítala všechna pro a proti. Nikdo jí nebránil, aby se stala třeba osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) a s pravidelnými odvody si zvyšovala započitatelnou dobu pro důchod. Asi s manželem netřeli bídu s nouzí, aby si její standardní odvody OSVČ nemohli dovolit.

Celé mi to připadá divné. Proč tolik úsilí, tolik telefonování, tolik vynaložené úřednické činnosti, když prý nemělo dojít k žádné změně ve vyplácené výši financí?

Máme dvě možnosti, jak celou věc pojmout. První jsem naznačil názvem oné pohádky. Zde se budeme držet večerníčkové tradice a po skončení příběhu půjdeme spát.

Nejsem si jist, že to téma usne. Takže druhá možnost?

Tady se dostáváme na úroveň vysoké míry spekulace, s čímž souvisí ona požadovaná výše všimného. Proč zrovna téměř 100.000 korun měsíčně? A bude se to započítávat do důchodu? Přibydou dotyčné tři roky započitatelné doby s ročním příjmem přes 1,2 milionu korun? Bude se ono nově zmíněné sociální a zdravotní pojištění počítat z této sumy? To jsou všechno otázky s otazníky. V případě kladných odpovědí by v budoucnu nově vypočítaný budoucí důchod mohl i převýšit současnou výsluhu. A pak bude ona osoba pobírat v důchodu tu sumu, která bude vyšší.

Nemáte pocit, že se do toho pan prezident nějak zamotal?

Zcela jistě ano, bohužel velmi nešťastně a podobně jako vícekrát v minulosti. Připomněl bych jeho vyjádření, že se kandidátem členství v komunistické straně stal až po absolvování vysoké školy a po příchodu k útvaru. Přitom z jím publikovaných materiálů šlo snadno vyčíst, že k tomuto kroku přistoupil ještě na škole. Je to poněkud schizofrenické. V jistých oblastech má pověst velkého odborníka, a přitom v mnoha zcela triviálních záležitostech působí doslova blahoslaveně. Aspoň že mezi současnými vrcholnými politiky není osamocen.