Před třiceti lety u nás začala ekonomická transformace, která zasáhla do všech oborů lidské činnosti. Jak se promítla do oblasti vědy a vysokého školství?

Tehdy byla situace dramaticky jiná. Musíme si uvědomit, že jak vysoké školy, tak akademie věd byly do jisté míry řízeny stranou. Tehdejší vysokoškolský zákon byl opravdu tuhý režim. Začínal slovy „Pod vedením Komunistické strany...“ Ale platilo to i organizačně. Rektory jmenoval prezident na návrh vlády, neexistovala žádná samospráva. Na každé fakultě byl ústav marxismu-leninismu. Bylo také jasně řečeno, že vysoké školy jsou od toho, aby učily, vůbec však nebylo zmíněno, že by měly dělat vědu. Akademii založil Zdeněk Nejedlý, v zákonu z roku 1952 o založení Československé akademie věd se odvolává na předcházející dvě instituce. Jednak na Královskou českou společnost nauk, a především pak na Českou akademii věd a umění.

Je zajímavé, že byl v letech 1945 až 1952 posledním prezidentem této akademie věd a umění, a pak se stal prvním prezidentem Československé akademie věd. Tam byl sice také tuhý režim, ale o něco méně než na vysokých školách. Bylo řečeno, že v akademii jsou nejlepší vědci, ale zas tam nebyla sebemenší zmínka, že by se měli zapojit do výuky na vysokých školách. Komunisté provedli důslednou separaci vysokých škol a akademie, oddělení výzkumu od výuky byl zločin komunismu v téhle oblasti. Ani akademie neměla žádnou samostatnost, jejího předsedu jmenoval prezident republiky na návrh vlády.

Jaké byly nejzásadnější změny tohoto stavu po roce 1989?

K dramatickým změnám došlo hned v roce 1990, během něhož byly přijaty dva nové zákony o vysokých školách, byla zavedena samospráva vysokých škol. U akademie to bylo trošku složitější. Dnes je akademie především soustava ústavů, do roku 1989 to byl sbor akademiků a členů korespondentů, bylo jich asi dvě stě. A fungovala podle sovětského vzoru. V roce 1990 a následně pak ještě v roce 1992 byla novými zákony vytvořena instituce velmi podobná tomu, co je dnes. Nyní mají vysoké školy i akademie samosprávu. Míra samosprávy je možná i přehnaná, ovšem po roce 1989 její zavedení v takovém rozsahu bylo pochopitelné. A velice rychle se nám z akademie otevřely dveře k výuce na vysokých školách. Faktem ovšem je, že ještě před takovými patnácti lety někteří představitelé vysokých škol považovali Akademii věd za jakéhosi stalinského pohrobka. Přitom to nebyla pravda, ale někde přetrvával názor, že vědecký výzkum by měl probíhat jen na vysokých školách.

To byla určitě primární změna. Co dalšího bylo třeba v oblasti vědy a vysokých škol řešit?

Zmínit je třeba v roce 1998 schválený nový zákon o vysokých školách s platností od 1. ledna 1999, který dost výrazně měnil situaci. Vysoké školy se staly veřejnými vysokými školami. Majetek, který na ně stát pak převedl, byl jejich. Po této novele ztratily fakulty právní subjektivitu – měly ji už jen vysoké školy – a to jim komplikuje život. Třeba pracovně-právní vztahy navazuje děkan, ale z pověření rektora. Druhou změnou bylo to, že do roku 2000 měla akademie právo postgraduálního studia, ale nový zákon stanovil, že jedině vysoké školy udělují včetně doktorského studia tyto tituly. Tohle dodnes leží mnoha lidem v akademii v žaludku. A dalším zákonem z roku 2005 s účinností od 1. ledna 2007 se akademie věd stala organizační složkou státu, tedy něco jako ministerstvo. Jménem České republiky zřizuje pracoviště jako veřejné výzkumné instituce. To byly legislativní změny, které postihly jak vysoké školy, tak akademii věd.