V České televizi v pořadu Reportéři ČT jste uvedl, že probíhají opakované cílené útoky proti prezidentovi republiky. Vyjmenoval jste červené karty, rozstříhanou prezidentskou standardu, trenýrky apod. Proč se tak děje?

Netýká se to jenom prezidenta Miloše Zemana, ale i jeho předchůdce Václava Klause. Vzpomeňte na Sarajevský atentát, spacákovou revoluci při televizní krizi, ‚děkujeme odejděte‘, dále snaha o odvolání prezidenta Klause pro nepříčetnost. Prostě je-li nějaký politik, který má jiný názor než určitá skupina lidí – většinou stále stejných, kupříkladu Jan Ruml se objevuje snad ve všech těchto kauzách – nabývá nátlak na síle a na hulvátství. Třeba házení vajíček 17. listopadu 2014 na čtyři prezidenty – to se mi zdá, že je demokracie jihoamerická nebo africká. Jak dlouho bude trvat, než někdo hodí kámen? A jak dlouho bude trvat než si někdo řekne, že nejsnazší je vzít si pistoli a někoho zastřelit. Ti lidé stále mluví o demokracii. Ale oni chtějí svoji demokracii, ne tu, která vznikla volbami. Líbil se jim pan Schwarzenberg. Udělali všechno pro to, aby byl zvolen. Byli velice zklamaní, když zvolen nebyl. A to do dneška nerozdýchali. Vzpomínám si jak Miloš Zeman ještě nestačil po svém zvolení říci ani slovo a v pořadu oceňování filmařů někteří tvůrci úplně bez souvislosti s tím filmováním začali mluvit o tom, že se stala národní tragédie. Tomu moc nerozumím. Buďto demokracii chtějí ti lidé zrušit a přejí si, aby jen vybraní rozhodovali o tom, kdo má či nemá být zvolen, nebo se budeme těšit úctě k demokracii a přijmeme kdo byl zvolen. Mně se také nelíbí spousta lidí v politice, ale ve snu by mě nenapadlo chtít je odstranit. Přijdou přeci další volby, za rok jsou parlamentní, potom prezidentské. Nevíme ani, jestli bude prezident Zeman znovu kandidovat. Z čeho je ta netrpělivost, že už je teď uvažují – jak řekl pan Ruml nezakrytě – o využití ústavních mechanismů pro odvolání prezidenta? Proč je tak netrpělivý? Protože si myslí, že to Miloše Zemana tak znechutí, že se neodváží kandidovat znovu na prezidenta. Ti lidé nejsou demokraté, jsou zaměřeni proti ní. Chtějí meritokracii. Tedy odborníky, kteří mají právo volit. A ty si vybírají oni. Já už mezi ně nepatřím.

Očekáváte, že podobné protestní akce se budou opakovat? Nejbližší vhodný termín je 17. listopad....

Nejsem věštec, ale domnívám se, že 17. listopadu budou nějaké střety protichůdných táborů vyprovokovány. I když nevím, k čemu je to dobré. Třeba na 28. říjnu  bychom se měli shodnout – vyjma lidí, kteří by nás chtěli jako spolkovou zemi Německa –, že jsme rádi, že se přes odpor proti české státnosti trvající staletí podařilo ji zachovat a že stále existujeme. Byť jsme byli ohroženi opakovaně sousedními mocnostmi – ať už Sovětským svazem nebo Německem. A že Německo mělo v úmyslu protektorát přičlenit k Německu ještě daleko více a odsunout české obyvatelstvo. Každý, kdo zná Heydrichův projev, to ví. Přežili jsme válku a měli bychom z toho mít radost. A ne využívat tento svátek na nějakou velkou demonstraci kvůli něčemu, co je vágní. S tím svátkem to nemá nic společného. Lidí jako pan Brady je více. Dvě stě tisíc českých Židů skončilo v koncentrácích, na pochodech smrti. Někteří se pokusili z Československa dostat do Palestiny, což skončilo tím, že se potopila loď Patria. Lidé, kteří to přežili, pak narukovali do britského letectva. Všichni z nich prostě nemůžou dostat vyznamenání. Všichni také nemají vzdálené příbuzné, kteří je opakovaně prosazují dopisy prezidentovi. Můj dědeček byl umučen v nacistické káznici – byl to velmi vzdělaný člověk. Také by si zasloužil vyznamenání. Já to ale vím, že všechny vyznamenat nejde. Spojovat tyto věci dohromady mi přijde absurdní a je to hledání nějaké záminky. K tomu, aby věšeli trenýrky na Hrad, aby stříhali prezidentskou standartu, aby na Hrad nesli exkrement, byť v podobě výtvarné. Jak se to teď stalo 28. října. Tím ti lidé vypovídají o sobě. Ne o jejich protestu a o jejich demokracii.