A má věru, lapidárně řečeno, s čím obchodovat. VINIUM nyní produkuje ze svých 250 hektarů vinic na šest milionů litrů vína ročně. Říká se, že kmen vinné révy může plodit až sto let. Možná tedy, že někde na Pálavě roste keřík z roku 1936, kdy zdejší vinaři založili družstvo VINOPA. A právě z něho vznikla v devadesátých letech akciová společnost VINIUM. Ta se rychle rozvíjela, získala moderní technologie, kromě výroby klasického „repertoáru“ se nebrání zajímavým inovacím, jako třeba použití chmelu a podobně. Je nutné ještě připomenout rok 2007, kdy VINIUM zakoupily České vinařské závody a.s.

Tekutá vinná réva je specifický obchodní artikl a konkurence je vskutku veliká. Kdo se podílí na jeho výrobě a úspěšně s ním působí na trhu, musí mít značné zkušenosti. Jistě jste i vy tak říkajíc vyrůstala mezi vinnými štoky?

Vyrůstala jsem sice na jižní Moravě, ale zprvu to vypadalo, že stran vína budu spíše léčit následky jeho nemírného požívání – mládí jsem spojila se zdravotnictvím. Vystudovala jsem Gymnázium Hustopeče u Brna, maturovala v roce 1990, to byla doba velkých změn.

Po maturitě jsem nastoupila do laboratoře  Nemocnice v Hustopečích a dálkově  vystudovala střední zdravotnickou školu, obor biochemický a hematologický laborant. Práce to byla velmi zajímavá. Po mateřské dovolené jsem ještě několik let pracovala ve zdravotnictví, ale tak nějak zároveň pokukovala po obchodním světě.

Takže jste opustila laboratoř a začala prodávat veltlín a sauvignon?

Ano, z nemocnice jsem odešla a nastoupila do společnosti Mikro Trading – ta ale prodávala  hračky. Tam jsem dostala na starost back office, ale postupně jsem už řešila i některé zákazníky.  Byla to pro mě velká škola. Prošla jsem si hezkými i složitými událostmi a vztahy a to bylo právě to, co jsem potřebovala. Ne nadarmo se říká: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ V této společnosti jsem působila několik let.

V té době mělo VINIUM ovšem už dobrý zvuk, a to nejen mezi vinaři. Kdy jste tedy našla odvahu přijít před jejich žudro a zaklepat na vrata?

Bylo to v roce 2007, kdy jsem se přihlásila do výběrového řízení tohoto vinařství na místo vedoucí obchodního oddělení. Práci jsem získala a pro mě začal další proces vzdělávání, získávání nových zkušeností. Asi po 3 letech jsem se stala zástupcem obchodního ředitele. Měla jsem na starosti celý back office, dostala své první zákazníky. 

Ladislava Antálková, obchodní ředitelka VINIUM. (FOTO: archiv L. Antálkové)

Mít obchodní zkušenosti, vyhrát konkurz je věc jistě chvályhodná. Ale i v této funkci a vzhledem k tomuto odvětví podnikání je asi nutné vědět víc, než že jsou vína bílá a červená…